Události listopadu roku 1989 si připomnělo i pardubické gymnázium Dašická

„Základem k udržení svobody a demokracie je znát svoji historii,“ zaznělo ve sportovní hale spojené s gymnáziem Dašická ve čtvrtek 14. listopadu 2019. Na setkání studentů a učitelů k připomínce a uctění událostí v roce 1939 a 1989 sem pozval ředitel pardubického gymnázia Luděk Burian přímé svědky a aktéry listopadových událostí roku 1989 a současné zástupce univerzity, divadla, města a kraje.

„Studenti a pedagogové našeho gymnázia sehráli v Pardubicích důležitou úlohu při demokratických změnách na přelomu roků 1989 a 1990. Jsem rád, že 725 našich současných studentů mělo možnost vyslechnout mimo jiné i poutavý příběh disidentky, zakladatelky OF v Pardubicích Jarmily Stibicové, pedagožky, která byla totalitním režimem velmi perzekuována a jejíž život byl velmi statečný,“ uvedl ředitel školy Luděk Burian.

„Hlavním motorem událostí v listopadu 1989 byli i v Pardubicích vysokoškolští studenti, proto byl hostem i profesor a rektor Univerzity Pardubice Jiří Málek. Velmi významnými motivátory té doby byli herci Východočeského divadla Pardubice, proto jsem pozval také současného ředitele Petra Dohnala. O své pocity a o vývoj událostí přímo na gymnáziu, jehož studenti a pedagogové jako jediní ze středních škol vyšli do ulic už 21. listopadu 1989, se s námi podělil profesor matematiky Josef Kubát, který nastoupil do funkce ředitele gymnázia Dašická v roce 1986,“ vysvětlil Luděk Burian.

Studenti z Gymnázia v Dašické vyšli do ulic v době, kdy ještě nic nebylo jasné

Gymnázium – jako první střední škola v Pardubicích – odvážně podpořilo stávkující vysokoškoláky VŠCHT, kteří už v pondělí 20. 11. 1989 přišli studenty i učitele seznámit se situací v Praze. „Svolal jsem pedagogický sbor a sdělil svoje stanovisko odsuzující brutální zákrok StB i VB na Národní třídě i to, že se studenty je třeba diskutovat. Sešli se zástupci tříd a probíhala první jednání a diskuse mezi žáky a vedením gymnázia,“ vzpomínal Josef Kubát. „Studenti požadovali, aby škola šla 21. 11. průvodem před budovu VŠCHT vyjádřit svoje stanovisko. Vyjasnil jsem si s nimi průběh a pedagogickému sboru jsem oznámil, že beru za celou akci osobní odpovědnost. Účast studentů byla dobrovolná, ve škole zůstalo asi 15 studentů a menší počet učitelů. Po jejich jménech jsem nikdy nepátral.“

Josef Kubát si podle svých slov dnes velmi cení postoje tehdejších studentů a většiny učitelů. „Byli jsme první a jediná škola, která vyšla do ulic města v době, kdy vůbec nebylo jasné, jak se situace a události budou vyvíjet. Všichni jsme jen doufali, že rozjetý rychlík musí k bráně svobody a demokracie dorazit,“ sdílel své pocity tehdejší ředitel školy. Inspiroval také studenty k práci a vytrvalosti ve studiu: „Malý národ může být veliký jen svojí kulturou a vzdělaností. Vědec a vynálezce Thomas Alva Edison řekl, že k dosažení něčeho cenného jsou potřebné tři základní věci: tvrdá práce, vytrvalost a zdravý rozum. Řiďte se tím.“

Signály ohrožení svobody je třeba vnímat, důležité je diskutovat

Ředitel Východočeského divadla Pardubice Petr Dohnal vidí v mladých lidech velkou budoucnost. „Jaká bude, to záleží na vás. Mladí lidé byli vždy hybateli společenských změn a pokroku, a tak to bude i nadále. Svobodu a demokracii je třeba opečovávat a pořád jít dál s očima otevřenýma, vzdělávat se a chápat se všech možností, které se nabízejí.“ Dodal, že člověk případné ohrožení svobody vždycky pozná, když bude vnímat symptomy, které mohou demokracii uškodit. „Těmi signály jsou populismus i extrémní názory, které mohou nabízet jednoduchá řešení. Je třeba je nepodceňovat a stále hledat cesty k cíli, tedy k rozvoji demokracie. Základ je učit se z historie.“

Rektor Univerzity Pardubice Jiří Málek k tomu uvedl, že je důležité umět rozeznávat balast od podstatných věcí. „Internet je plný nejrůznějších zpráv, ne všechny mají kvalitu a relevanci. Jedině v diskusi si tříbíme onu schopnost adekvátně reagovat a smysluplně argumentovat.“ Jako důležité vidí hledání rovnováhy ve společnosti. „Je to moc důležitá věc, na kterou se zapomíná. Rovnováhu hledáte v partnerském vztahu, v rodině, hledáte ji mezi tím, co vás baví a co musíte dělat, a my všichni ji musíme hledat i u lidí, se kterými se potkáváme. Já považuji za klíčovou věc rovnováhu mezi mladými a staršími, je třeba nikoliv hledat rozpory, ale naopak společné věcí, které nás spojují.“

„Měla jsem štěstí. Listopadové události v roce 1989 mě zastihly připravenou,“ říká Jolana Voldánová

Devadesátiminutovým programem v nabité sportovní hale provázela absolventka gymnázia a dlouholetá moderátorka České televize Jolana Voldánová.  „Na půdě ‚domovského‘ gymnázia Dašická jsem prožívala dospívání a dozrávání, zde se zhmotňovaly moje sny o budoucím životě, i když ještě v té době stále v socialistickém Československu,“ říká moderátorka, která Dašák opouštěla v roce 1987. „Odcházela jsem s pocitem, že maturitu mám za sebou a život mně začíná. A skutečně začal, protože jsem měla tu ‚kliku‘, že jsem jako velmi mladá zažila listopadové události roku 1989. V té době se v Praze tvořila úplně nová média, nabírali se noví lidé, protože vše staré stálo na komunistických základech. Měla jsem to štěstí, že jsem u toho mohla být, byla jsem nezatížená režimem, a navíc jsem byla dychtivá učit se. Díky tomu jsem se dostala tam, kde jsem chtěla být – začala jsem pracovat ve zpravodajství.“

Jolana Voldánová pád komunistického režimu prožívala v nebývalé euforii, nevídané mezilidské solidaritě a přátelství. „Zbavili jsme se jednoho společného nenáviděného nepřítele a ze dne na den jsme získali svobodu ve všem, co bylo do té doby nemyslitelné. Mohli jsme najednou říkat veřejně, co si myslíme, mít jiný názor, za který nás nikdo nepotrestá. Od té doby jsme mohli cestovat a studovat v zahraničí, což bylo před rokem 1989 úplně nemyslitelné, podnikat, zkrátka mít život ve svých rukou, aniž by nám někdo diktoval něco jiného. Tu euforii bych přála zažít i vám, ono propojení, soudržnost, to, jak se na sebe lidé usmívali, jak si pomáhali. To tady teď postrádám a nejsem sama.“

 „Mějte se krásně, starejte se o svoji svobodu, protože to nikdo za vás neudělá. Připomenu, co už tady zaznělo: demokracie rozhodně není zadarmo,“ vzkázala ještě studentům.

Zdenka Hanyšová Celá