Čtvrťáci se seznamovali se životem indiánů

     Seznámit se s životem indiánů ve volné přírodě a popovídat si o koních šly ve středu 20. 5. dopoledne děti ze 4.C Základní školy Pardubice-Polabiny, Prodloužená283 s paní učitelkou Evou Rainbergovou. U hradeb pardubického zámku se totiž celé dopoledne konal tradiční program s názvem Indiáni a koně pro děti včetně ukázek všemožné indiánské tématiky. Kromě dvou krásných koníků byly na místě k vidění nejen rukodělné výrobky indiánů, ale také nejrůznější postroje na koně – ohlávky, udidla, lasa a mnoho dalšího.
Výkladu se ujala paní lektorka Irena Plačková, oblečena do slušivého indiánského obleku s třásněmi. Dětem povídala nejen, jak ve volné přírodě žili a lovili indiáni, ale třeba také to, jak loví šelmy. Děti si rovněž povídaly o bylinkách či jedovatých rostlinách, k čemuž jim paní lektorka dávala doplňující dotazy a nenásilně je tak zapojila do výkladu. „Jaké známe jedovaté bobule,?“ zeptala se čtvrťáků. „Třeba vraní oko,“ dostala ihned bleskovou a hlavně správnou odpověď. Děti se z výkladu dozvěděly i to, jaké rostlinky či bylinky jsou léčivé a na jaké potřeby či neduhy se dají použít.
Největší zájem mezi dětmi však byl pochopitelně o dva popásající se oře. „Já vám teď řeknu, jak se ke koni chovat a kde je možné ho hladit,“ vysvětlila paní lektorka Plačková a upřesnila dětem, že koně vůbec nemají rádi, když se jim sahá na čumák, na uši a na slabiny. „Jednou ze zásad je i to, že se nikdy nepřibližujeme ke koni zezadu.“ Děti si pak mohly koně, přesně podle instrukcí, pohladit. „Měla jsem pro vás připravené i čištění, abyste si každý vyzkoušel koníka očistit, ale, bohužel, počasí je proti…,“ reagovala na vytrvalý déšť paní Plačková.
Při hlazení dávaly děti koním i trsy trávy, na kterých si ihned začali pochutnávat. Při této příležitosti se pak naši žáci dozvěděli i to, jak a čím se koně krmí. „Co myslíte, že má kůň nejraději?,“ položila další otázku paní lektorka. „Cukr,“ ozvalo se. „Chyba, cukr není vůbec zdravý. Pro člověka, ani pro koně,“ vyvrátila tento mýtus Irena Plačková. Dětem pak řekla, že si zvíře samo „řekne“, co by rádo. „Když zvířátko něco bolí, tak si hledá to, co na ten konkrétní problém pomáhá. Co myslíte, že pomáhá, když koně bolí třeba ledviny?,“ ptala se dál paní Plačková. „Kopřiva,“ řekl jeden z chlapců, čímž si od paní lektorky vysloužil obdivný pohled. „Výborně, kopřiva je skutečně dobrá na ledviny a také na játra. A všechny vás moc chválím, jak jste aktivní a jak vám to jde a hlavně, že velice dobře odpovídáte. To moc u jiných škol nebývá zvykem,“ pochválila naše čtvrťáky paní lektorka.
Nakonec děti ještě předaly paní lektorce, respektive koníkům, velikou tašku suchého chleba, kterou jim přinesly. „Děti se moc těšily, že sem půjdeme, tak už jsem jim dopředu řekla, aby sušily starý chléb a aby ho vzaly s sebou,“ řekla paní učitelka Eva Rainbergová.