Určení lhůt splatnosti po novele obchodního zákoníku

URČENÍ LHŮT SPLATNOSTI PO NOVELE OBCHODNÍHO ZÁKONÍKU

Dne 1. 7. 2013 nabyla účinnosti novela zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, na základě které jsou nově stanovena pravidla pro stanovování lhůt splatnosti ceny za dodávky zboží či poskytnutí služeb. Konkrétně jsou do stávajícího ustanovení § 340 vloženy nové odstavce 3 až 6, které mimo jiné stanoví, že je-li dlužníkem veřejný zadavatel[1], dobu splatnosti delší než 30 dní lze ujednat jen tehdy, pokud je to odůvodněno povahou závazku a doba splatnosti nepřesahuje 60 dnů. S ohledem na výše uvedené je tedy nutné konstatovat, že Pardubický kraj či jím zřizované či zakládané subjekty musí od uvedeného data dbát na to, aby ve vztahu k němu nebo k jím zřízeným či založeným subjektům nebyla stanovena lhůta splatnosti delší nežli 30 dnů a ve výjimečných případech 60 dnů. Otázkou je, zda uvedená pravidla je nutné aplikovat jen na vztahy vzniklé po 1. 7. 2013 nebo i na vztahy vzniklé před tímto datem za předpokladu, že práva a povinnosti mohou na jeho základě vznikat i po tomto datu.

V této věci je v prvé řadě je nutné rozlišit pravou a nepravou retroaktivitu. Pravá retroaktivita ve své podstatě znamená, že nově účinné právní normy mají reálné účinky do minulosti, tzn. jednání, ke kterému došlo v minulosti je jinak právně kvalifikováno s účinky, které předcházejí přijetí takové normy. Tento typ retroaktivity je až na výjimky (trestní právo) nepřípustný. Naopak nepravá retroaktivita označuje skutečnost, že opatření reguluje právní vztahy založené v minulosti, ale tyto právní vztahy mění s účinky výhradně do budoucna. Tento typ retroaktivity je v českém právním prostředí obecně přípustný (viz. například rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 21/96). Pro úplnost je rovněž vhodné podotknout, že i v případě obecné přípustnosti nepravé retroaktivity existují výjimky a i zde je nutné zkoumat, zda převažuje právní zájem na změně právní úpravy nebo na ochraně právní jistoty subjektů práva.

Dle našeho názoru je problematika lhůt splatnosti u smluv uzavřených před 1. 7. 2013 (k plnění ale nicméně dochází po tomto datu), kde jako objednatel, resp. kupující figuruje Pardubický kraj či jím zřizovaný nebo zakládaný subjekt ve vztahu k novele obchodního zákoníku právě případem nepravé retroaktivity. Dle této novely nedochází ke konstatování, že smluvní ujednání v rozporu s novelou je od počátku protiprávní. Jde o to přizpůsobit se nové právní úpravě od data účinnosti novely. Je nutné si uvědomit, že inkriminované ustanovení má ryze kogentní povahu a od 1. 7. 2013 (ne dříve) je dle našeho názoru nutné konstatovat, že lhůta delší než 30 resp. 60 dní je protiprávní s důsledky uvedenými v ustanovení § 39 občanského zákoníku (Neplatný je právní úkon, který svým obsahem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům). Na této skutečnosti s odkazem na povahu nepravé retroaktivity nemůže nic změnit skutečnost, že k uzavření daného ustanovení došlo v době před účinností předmětné novely obchodního zákoníku.

V rámci výše uvedeného závěru k dané problematice je potřeba si uvědomit důsledky případné aplikace opačného výkladu, tedy nikterak nereagovat na novou právní úpravu. V případě projednávání takové věci příslušným soudem je nutné si uvědomit následující konsekvence. Pokud by soud projednával důsledky nepravé retroaktivity ve vztahu ke smluvním stranám (viz. výše), jen těžko by se v takovém případě přiklonil na stranu kraje v pozici veřejného zadavatele oproti např. soukromému dopravci (v tomto smyslu je důvodné se domnívat, že přednost bude mít zájem subjektu soukromého práva na včasné splatnosti daných závazků). V případě neúspěchu v daném sporu je potřeba počítat s tím, že by kraj byl povinen platit takovému subjektu úrok z prodlení, což by vzhledem k času a konkrétním částkám rozhodně nebyly zanedbatelné částky. Předvídat výsledek případného soudního sporu je samozřejmě tak trochu „věštěním z křišťálové koule“, nicméně z hlediska právní jistoty bude rozhodně vhodné se maximálně vyvarovat výše uvedenému riziku pro kraj a plnit závazky v maximálně možné míře v souladu s aktuálním zněním obchodního zákoníku.

Vypracoval:    Mgr. David Venzara

                     Oddělení právní a metodiky veřejných zakázek
                     Krajský úřad Pardubického kraje

Dne:              24. 9. 2013