První medaili z karate pro Pardubický kraj získal Müller. Medaili si jednoznačně zasloužil, chválil trenér

Na letošních hrách v Tokiu se karate představí premiérově, zato na českou olympiádu dětí a mládeže patří několik let. Letos poprvé je ale tento japonský bojový sport součástí zimního programu. „Připadáme si trochu jako odpadlíci, ne že by nám to vysloveně vadilo, ale závodit na zimní olympiádě je trochu zvláštní,“ sděluje dorostenkyně Barbora Kratochvílová při rozcvičování na tatami. Ostatní z týmu souhlasně přikyvují, včetně Jana Müllera, který v tu chvíli netušil, že bude v pondělí jediným medailistou za Pardubický kraj v karate.

Ve všech kategoriích jednotlivců karatisté z pardubické výpravy postoupně vypadávali. Jen on stále pokračoval v bojích o medaile v disciplíně kata, tedy ve stínovém způsobu boje proti imaginárním soupeřům.

„Rozhodčí hodnotí rychlost, sílu, nasazení, dynamičnost prováděných technik. Výsledek se samozřejmě odvíjí i od náročnosti sestavy,“ vysvětluje letohradský dorostenec. Až do semifinále procházel Jan suverénně, v něm ale narazil na těžkého soupeře z Libereckého kraje. „Honza může jen překvapit, zkusíme ho vyhecovat a uvidíme, jak dopadne,“ poznamenává trenér Pavel Krátký.

Po sestavách obou karatistů byl ale výsledek jednoznačný. Rozhodčí čtyřmi z pěti zvednutých praporků v barvě opasku kimona libereckého Tomáše Vacka poslali Jana do boje o bronz.

„Soupeř byl strašně silný, možná jsem na finále měl, ale chyby v sestavě byly, vždycky můžu předvést lepší katu,“ uznává student gymnázia. „Prakticky nic mu nemůžu vytknout, předvedl perfektní výkon, ale bohužel to do finále nevyšlo,“ hodnotil letohradský kouč.

O chvíli později se už ale oba mohli i se zbytkem týmu radovat z bronzu. Mistr Evropy se dokázal zkoncentrovat na rozhodující souboj o bronz a zvítězil.

„Nebyl jsem si vůbec jistý, jestli výkon bude na třetí místo stačit, v jeden moment mi ujela noha, ale doufal jsem, že se to na hodnocení rozhodčích příliš neprojeví a naštěstí to vyšlo. Jsem strašně spokojený,“ říkal Jan. „Za celý turnaj si medaili zasloužil a konečně nám to jako kraji vyšlo. Doteď nám vždycky kousek na stupně vítězů chyběl,“ shrnuje trenér Krátký.

Jan Müller začal s karate v sedmi letech v letohradském klubu, který reprezentuje dodnes. „Ke karate mě přivedl brácha, chtěl dělat bojové sporty, a tak ho rodiče přihlásili do karate. S mým dvojčetem se nám takový sport zalíbil a zkusili jsme karate taky,“ vzpomíná republikový i světový medailista.

„Musím říct, že Honza je velice slušně vychovaný a hodný kluk. Jak na něj, tak i na bratry můžou být rodiče pyšní,“ doplňuje Krátký a dodává, že jednou z Honzových předností je vyrovnanost v kata a v kumite, které je na programu olympiády hned v úterý.

„V něm už bojujeme tváří v tvář se soupeřem na tatami. Další medaili bych si samozřejmě přál, ale uvidíme, jak všechno dopadne, když se dobře vyspím, věřím v dobrý výsledek, usmívá se Jan.

Trenér Pavel Krátký také věří v další úspěchy. „Dneska jsme měli několikrát smůlu a asi jsme očekávali malinko lepší výsledky. Teď už se ale musíme připravit na kumite a doufat, že Honza nezůstane s medailí osamocený a že se k němu přidají i ostatní z týmu,“ dodává.

Autor: Michal Frank – člen programu Mladí novináři na ODM 2020