Na textilku nastoupil v osmnácti. Nyní se jako ředitel loučí

Ústí n. O. – Poslední podpisy v ředitelské kolonce na vysvědčení stihl 30. června. Za rok už najdou studenti orlickoústecké umprumky na stejném dokumentu podpis jeho nástupkyně. Nyní se ZDENĚK SALINGER těší na zasloužený odpočinek, po 46 letech na textilce, posléze SŠUP, jistě právem. Náročná porce? „Ale hezká!“ říká na konci profesního maratonu.

Když člověk ví, že letošní předávání vysvědčení bylo po desítkách let jeho poslední, co se mu honí hlavou?

Úleva, smutek, ale i radost.

Co z toho nejvíc?

To bude tak na stejné úrovni. (usmívá se)

Z čeho pramení úleva, je ředitelský úděl těžký?

Velmi jednoduše řečeno, není to lehké. A bylo to určitě těžší, než jsem si v roce 2017 při nástupu do funkce představoval. Na mysli mám především neskutečný nárůst administrativy.

Váš předchůdce Zdeněk Rössler provedl školu velkou proměnou, ať už šlo o stěhování odborné výuky z Hnátnice, nebo celkovou rekonstrukci hlavního areálu v Zahradní ulici. Vy jste zase musel umprumku uřídit v době covidu.

Nikdy by mě nenapadlo, že něco podobného zažiju. Teď už vzpomínám v klidu, začátky nebyly vůbec jednoduché. Myslím ale, že po úvodních těžkostech s podobou distanční výuky jsme situaci rozumně zvládli. Máme to za sebou, tedy snad!

Pandemii bohužel vystřídala válka a s ní také problémy s energiemi. Už se podařilo situaci stabilizovat?

Nějakou jistotu máme, dokážeme předpokládat hrazení spotřeby energií.

Určitě bychom ale měli zmínit také pozitiva a není jich za šest let málo.

Na prvním místě určitě úspěchy našich žáků podpořené výkony pedagogů zejména výtvarných oborů. A těch úspěchů je nepočítaně.

A co se týká školy samotné?

Velkou radostí jsou dvě etapy rekonstrukce sportovní haly v hodnotě přibližně sedmi milionů korun. Třímilionové investice se v roce 2019 dočkala i hlavní kotelna areálu v Zahradní ulici. Zvládli jsme také obnovy dvou počítačových učeben a předpokládám, že tento trend bude pokračovat.

Ta vůbec nejzásadnější investice, výstavba nových ateliérů v částce kolem 200 milionů korun, na svoji realizaci stále čeká. Jak dlouho ještě?

Po deseti letech jsou ateliéry už konečně na obzoru. Jsem přesvědčen, že drobné majetkové neshody se povedlo vyřešit a bude dodržen stávající záměr. A že v únoru 2024 začne výstavba.

Ať budete tou dobou ve škole ještě činný, či nikoliv, těšíte se na prohlídku nových prostor?

Určitě a průběh výstavby budu bedlivě sledovat!

Po šesti letech ve funkci je jistě na místě určitá osobní sebereflexe. Je něco, co byste dnes udělal jinak?

Upřímně říkám, že těch věcí by nebylo málo. Ale co je uděláno, je dáno, nic nelze vrátit. Co jsem udělal, udělal jsem rád a v dobré víře.

Pokud se zaměříme na budoucnost umprumky, čistě řečí čísel se zdá, že bude spíše umělecká než průmyslová. Nebo se pletu?

Pochopitelně současná situace je pro mne trochu smutná, multifunkce školy začíná pomalinku ustupovat. Ale doba taková je a není možné tříštit síly na vícero oborů. Musíme udržet školu tím, co ji posunuje nyní, a to jsou uměleckořemeslné obory.

Stejně jako váš předchůdce jste profesně „textilák“, spjatý s bohatou tradicí města i jeho vzdělávání, přesto tuto skutečnost akceptujete?

Lehký povzdech, ale jde o budoucnost školy, ne nostalgii.

Nahrává tomu zájem o všech pět výtvarných oborů?

V posledních letech je opravdu stabilně vysoký, a pokud se podaří do nabídky přidat ještě další z uměleckoprůmyslových oborů, jsem přesvědčen, že škola bude úspěšně existovat i nadále.

Otevření šestého studijního programu je tedy v plánu?

Týká se animace, ale to už bude záležitost mé nástupkyně.

Neváhal jste poměrně důrazně poukazovat na neduhy českého školství, například prostřednictvím asociace uměleckoprůmyslových škol. Svítá na lepší časy, co vidíte na konci tunelu?

Na konci tunelu vidím další tunel. (usměje se) Když to řeknu kultivovaně, zažil jsem sedmadvacet ministrů školství a každý se vyznamenal jinak. Nové trendy respektuji, ale neměly by opomíjet základy vzdělávání.

Přes podobné výhrady vás ale třeba může těšit třeba fakt, že se absolventi umprumky do své školy rádi vracejí. A to přímo jako její pedagogové.

Jsem rád, že se kvalita vzdělávání u nás posléze vrací v absolventech, kteří se stávají pedagogy. Asi se jim u nás líbí.

Dovolím si ještě několik osobnějších otázek. Když se v roce 2017 slavilo výročí školy, zalistoval jsem kronikami a nalezl vás tam jako studenta. Kdy přesně?

Bylo mi osmnáct. Moje cesta v této škole začala roku 1977 ve druhém ročníku Střední průmyslové školy textilní.

A pokračovala?

Po úspěšném absolvování jsem vystudoval Vysokou školu strojní a textilní v Liberci a po tříletém zaměstnání v koncernovém podniku Elitex jsem nastoupil do školy v roce 1986.

V devadesátých letech jste pak převzal řízení učiliště, nepletu se?

To bylo v roce 1994. Jednalo se o Integrovanou střední školu textilní, bývalé učiliště Perly, které se následně s textilkou spojilo. Posléze jsem byl vedoucím dílen a praktických činností, tedy zástupcem ředitele.

Šestačtyřicet let je náročná porce?

Ale hezká!

Co bude následovat teď?

Zasloužený odpočinek, rodina, vnuk, sport.

Vrátí se populární Sally zpátky do brány ústecké fotbalové gardy?

Na to už je pozdě! (směje se) Asi už jen na tribuny.

Vůbec poprvé v dějinách textilky, ponovu umprumky, stane v jejím čele žena, je to velký milník?

Máte pravdu, kolegyně Martina Novozámská je vůbec první v historii školy… ale změna je život! A pokud bude potřeba, budu jí nápomocen.

Nevylučujete tedy další angažmá?

Pokud bude zájem, v nelehkém začátku rád pomohu.

Co nejnáročnějšího vaši nástupkyni čeká?

To bychom měli vynechat, nechci ji děsit. (směje se) Popřál bych Martině do dalších let stejné nebo ještě lepší spolupracovníky pedagogy i nepedagogy, jaké jsem měl já.

A méně papírů?

To nehrozí…

Závěrem, prakticky celou svou profesní kariéru jste věnoval škole, která prošla obrovskou transformací i řadou dílčích změn. Kde si představujete umprumku za dalších deset, patnáct, dvacet let?

Představa musí být vždycky optimistická. Dobrou školu musí v prvé řadě udělat odborná kvalita, kterou jako pedagogové držíme už od jejího začátku.

A jistě také studenti, lepší se nám, nehorší?

Vidím rozdílnou kvalitu, ale to nevadí. Lepším poraď, horší donuť!