Ředitel ZŠ Bratří Čapků Ústí nad Orlicí Martin Falta: „Věřím, že situaci zvládneme“

Ústí n. O. – Ředitelé škol za sebou mají jaro, na které jen tak nezapomenou. Čemu budou čelit na podzim, je v současnosti ve hvězdách. Na „Čapkárně“ to podle slov Martina Falty dosud zvládli zejména díky obětavosti zaměstnanců a zodpovědnému přístupu většiny žáků. O podpoře z ministerstva si iluze nedělá. „Nikdo nechtěl zezdola zpětnou vazbu, takže se to upeče nahoře a dá befélem,“ hovoří otevřeně oblíbený ředitel.

V posledních měsících jste zažil situace, o kterých se vám určitě ani nesnilo. Našel jste alespoň v letních měsících čas odpočívat?

Odpočívat jsem ještě nezačal, odpočinek jsem měl pouze řízený, protože jsem podstoupil operaci menisku. Pak jsem byl několik dní v klidovém režimu o berlích, ale i o nich jsem musel do školy. Museli jsme zařídit spoustu věcí. Zatím to tedy s odpočinkem moc slavné nebylo, asi tak jeden víkend, ale čeká mne týdenní dovolená.

Pokud se ohlédnete za opravdu nevšedním pedagogickým jarem, co bylo z vašeho pohledu nejnáročnější?

Budu mluvit asi i za ostatní ředitele, byly to nejednoznačné pokyny z ministerstva. Všichni jenom doporučovali, prakticky vše jsme museli řešit ve spolupráci se zřizovatelem.

Proti jiným školám přitom máte výhodu ve velikém areálu „pod jednou střechou“, i tak to byl problém?

Tříd máme hodně, u nich problém nebyl. Druhý stupeň fungoval distančně, u prvního stupně jsme skupiny po maximálně patnácti žácích uspořádali efektivně. Děti měly vždy svou paní učitelku, vyřešit se nám podařilo také školní družinu.

Znamená to, že jste si z jarní pandemie odnesli také něco pozitivního?

Určitě. Protože jsem od roku 2008 ICT metodik a dlouho praktikujeme nástroje online výuky, tak konečně došlo na má slova. (směje se) Kdybych některé vyučující pozval například na školení o videohovorech, tak mi řeknou, že něco takového nebudou v životě potřebovat. Tady je ale situace donutila.

A co žáci?

Mnohým to pomohlo v samostatnosti. Na prstech obou rukou bych napočítal žáky, které jsme museli do výuky na dálku, jak se říká, nahánět.

Za několik málo dní by měla vyjít metodika ministerstva k výuce v novém školním roce, co od ní vy osobně čekáte?

Asi žádný dokonalý dokument. Nikdo nechtěl zezdola zpětnou vazbu, takže se to upeče nahoře a dá befélem. Přesto věřím, že situaci zvládneme.

Díky komu, čemu?

Dám příklad, máme nejen výborně vařící jídelnu, ale také šikovnou vedoucí. Když jsme dostali pokyny ke stravování, které byly v podstatě nereálné, tak přišla s návrhem, že děti nebudou chodit na oběd, ale oběd za nimi. I místní hygienická stanice naše řešení kvitovala.

Podzim ve školách je ještě velkou neznámou. Dovedete si představit situaci, že by fungovala prezenční i distanční výuka zároveň, a to na obou stupních?

Na druhém stupni jsou žáci logicky mnohem samostatnější, zejména co se týká online výuky. U prvního se to bez výrazné pomoci rodičů neobejde. Určitě bychom museli jasně definovat pravidla.

Je reálné, že bychom všichni prvního září nastoupili s rouškami?

To si nemyslím, ovšem nechci roušky jako takové zpochybňovat. Vezměte si ale, že běžně vznikaly situace, kdy žáci sundali roušku před vchodovými dveřmi, v metrovém prostoru se napili z jedné pet lahve a všechna opatření šla stranou. Všeho s mírou, děti přeci musí chodit na záchod bez doprovodu, pohybovat se o přestávkách.

A střídavá výuka?

Takové názory zazněly, ale nedokážu si představit, jak na střídačku vydá někdo hlídačenku rodiči. To samé s dělením skupin, to bychom měli mít krát dva počet tříd, pedagogů, asistentů? Víte, měli bychom opustit představu, že jakmile půjdou děti do školy, měly by všechno dohnat. Jsem zvědavý na avizovanou výraznou redukci RVP, o tom jsem dlouho snil.

Jste ředitelem velké školy a velký areál si žádá velké investice. Co se v poslední době povedlo?

Bylo toho hodně. Co se nepovedlo, byl rozpočet letošního roku. Vše jsme směřovali k festivalu v polovině dubna, kdy jsme školu chtěli představit se vším všudy. O jarních prázdninách se předělávaly školní šatny, rekonstruovala se dějepisná učebna stylizovaná do období první republiky. Poměrně dost jsme se vydali z peněz na začátku roku, pak přišel koronavir a ukázalo se, že budeme část financí do rozpočtu města vracet. K tomu jsme nemohli počítat s dalšími financemi ze školní družiny, přišli jsme o doplňkovou činnost v hodnotě sto tisíc korun. Když takové částky vypadnou z přibližně pětimilionového rozpočtu, znamená to reálný problém. Jsem ale rád, že jsme s panem starostou našli společnou řeč.

Myslíte, že během epidemie byly ve výhodě základní školy proti středním, protože svého zřizovatele mají přeci jenom blíž?

Mohu říct, že s naším zřizovatelem jsme spokojeni, od středních škol podobnou chválu tak často neslýchávám.

Základní škola Bratří Čapků prošla pod vaším vedením výraznými změnami. Jaké výzvy jsou před vámi do dalších měsíců a let?

Maximálně polidštit prostředí školy, které občas ještě dýchá socialismem. A to vím jako její bývalý žák, který byl málem u jejího otevření. Žhavou novinkou bude v září otevření dopravního hřiště.

Není to tak dávno, co jste kývl na nabídku zřídit alternativní třídu s programem Začít spolu. Ta má za sebou dva školní roky, hodnotíte svoje rozhodnutí zpětně jako správné?

Stoprocentně. Samozřejmě u některých pedagogů stále sleduji určitou nedůvěru, ale běžné a alternativní pojetí propojujeme, hledáme společné prvky.

Daří se tedy spolupracovat?

Já myslím, že ano, a jsem rád také za rodiče, kteří nám dali důvěru. První rok jsme z možných dvanácti přijali nakonec pouze devět žáků, dnes naopak řešíme přetlak. Je to ale zejména o pedagogovi. Když seženete kvalitního, skupina dětí se stmelí. U alternativního pojetí nejvíce oceňuji zapojení rodičů, aktivně se podílejí na chodu školy, pomáhají. Společně tvoří velkou komunitu, vzájemně se znají, potkávají. Pak je možné vytvořit mnohem více, což je vidět na nové třídě, kterou otevřeme prvního září.

Vámi zmíněné rozšíření centra Začít spolu ale také obnášelo další investice, že?

A ne malé, ale pomohla nám výrazná podpora města. Rekonstrukce prostor je totiž poměrně nákladná, to samé platí o nákupu pomůcek.

Začít spolu zatím funguje pouze na prvním stupni, měla by potenciál i na druhém?

Zvládnout se dá mnohé, ale je to otázka učitelů, jejich hledání a schopnosti přepnout z běžné výuky.

Opakovaně zmiňujete personální stránku věci, je těžké kvalitního kantora najít? Chce se mladým za katedru a jaká je tolikrát skloňovaná prestiž učitelské profese?

Zmiňujete kvalitu, jenže já kolikrát učitele ani neseženu, natož abych si vybíral kvalitu. Podle naší hodnoty PHmax (maximální týdenní počet hodin vyučování v rozsahu podle rámcového vzdělávacího programu financovaný ze státního rozpočtu, pozn. autora) mohu přijmout ještě šest až sedm učitelů na plný úvazek. A já bych je přijal, jenže oni nejsou. Teď mi nastupuje matematikářka na poloviční úvazek, jedna paní učitelka se vrací z mateřské, druhá na ni odchází a další odchod souvisí s důchodovým věkem. Mám radost z nového tělocvikáře, který si naši školu vybral z důvodu, že se zde opravdu aktivně sportuje. Ve výsledku přijmu čtyři nebo pět lidí, ale dělá to jeden a půl úvazek navíc.

Není někdy těch ředitelských povinností příliš? Nešel byste si znovu naplno zaučit vaši aprobaci, dělat třídního?

Třídnictví jsem zažil jen jednou, pak už jsem byl metodik ICT. Ale i teď si jdu zaučit rád. Rekonstruovali jsme dílny, chtěl jsem jejich výuku pojmout jinak, tak jsem se toho ujal. A protože v současnosti nemá kdo učit robotiku, tak také zbude na mně.

Pondělí prvního září je za dveřmi. S čím by do něj šest set žáků vaší školy mělo nastoupit?

Věřím, že s elánem, jsem optimista. Máme školu pozitivně laděných dětí. Důkazem toho je, že když se po uzavření školy mohly vrátit, tak se ve velkém počtu vrátily. Přišly, přestože nemusely. Myslím, že se po letošních prázdninách budou těšit ještě daleko víc.