Děti trávily pololetní pázdniny na „Pasíčkách“

Aktivně až přímo akčně prožily pololetní prázdniny družinové děti ze základní školy v Polabinách 2. Téměř třicet jich totiž v pátek 30. ledna vyrazilo na prohlídku Záchranné stanice a ekocentra Pasíčka. „Vyšli jsme vstříc rodičům, kteří museli v pátek do práce a neměli pro své ratolesti hlídání,“ vysvětlila vedoucí vychovatelka Iva Jiřištová, se kterou během výletu dohlížely na děti ještě Miloslava Jehličková, Alena Svatoňová a Soňa Černá.
     Již během téměř hodinové vesty autobusem seznámily paní vychovatelky děti s tím, co je čeká a nemine. „Tento výlet jsme naplánovali také proto, že jako ekologická škola třetího stupně jsme zaměřeni právě na ekologii,“ upřesnila vedoucí vychovatelka. Po vydatné svačině v areálu záchranné stanice se prostřednictvím výkladu a interaktivní tabule děti dozvěděly, jak stanice funguje a co je v ní prioritou. „Hlavním posláním zařízení je léčba poraněných a oslabených živočichů s následným navrácením zpět do přírody. Z tohoto důvodu zde máme různé léčebné voliéry a kotce zejména pro ptáky, kteří tvoří největší část našich pacientů. Vlastní léčebné voliéry jsou rozděleny na léčebné komory, kde jsou umisťována zvířata po provedení odborných zákroků a to od spojení zlomené kosti za pomoci drátu, až po umisťování osiřelých mláďat u adoptivních rodičů tvořených trvale hendikepovanými zvířaty,“ vysvětlil dětem vedoucí stanice, který se stal pro tento den jejich průvodcem. Dále se malí školáci ve věku první až třetí třídy dozvěděli, že Pasíčka přijímají pouze zvířátka z volné přírody České republiky. „Jednou nám nějací lidé poslali mailem fotku tygra s tím, že je týraný, tak abychom ho vzali k nám. To my ale nemůžeme,“ řekl vedoucí exkurze a dodal, že i tak mají práce až nad hlavu. Jen za loňský rok prý uskutečnili na dvanáct set výjezdů za záchranou zvířátek… Zanedbatelná není ani finanční stránka. „Například mladý ježek toho u nás za tři měsíce zimy sežere za 1200 korun. A my tady teď těch ježků máme 130…,“ dodal pro názornost vedoucí stanice. A pak již následovaly dotazy, které děti s větší či menší bravurou zodpovídaly. Na oplátku se zase mohly ptát i ony, a tak se mimo hlavní výklad dozvěděly, že na záchranné stanici žijí divoká prasata, pštrosi, jezevec, lišky, rys, vydra, veverka, osmák, čápi, orli, straky, kavky, vrány… Dobrou radou pro ně jistě bylo i to, jak postavit a vyčistit krmítko či budku nebo, jak se chovat při setkání se zmijí…
     Po slovním a obrázkovém výkladu uvnitř budovy si pak děti vše názorně předvedly venku mezi kotci. Pracovníci záchranné stanice totiž pro ně měli připravenou hru, při níž devět tříčlenných družstev chodilo od stanoviště ke stanovišti a na každém z nich plnilo zadané úkoly. Vesměs se jednalo o otázky na téma, o kterém se děti dozvěděly z předchozího výkladu.
     Soutěž byla následně vyhodnocena v jídelně, kde poté na děti čekal výborný oběd v podobě bramborové polévky, guláše a teplého čaje. Ten přišel každému vhod, jelikož na rozdíl od Pardubic, byla Pasíčka a široké okolí pokryta poměrně slušnou sněhovou vrstvou!
     Po posilujícím obědě čekal na malé posluchače další program, tentokrát si pro ně pan vedoucí připravil příběhy ze života záchranné stanice. Děti se dozvěděly, jak v naší přírodě probíhá odchyt ptáků, srnců, divokých prasat, ale se zájmem si vyslechly také, jak se chytá klokan či třeba opice. „Jednou takhle v sobotu navečer nám volala jedna starší paní, že má na zahradě opici. Samozřejmě, že jsme jí moc nevěřili, ale nakonec jsme to jeli prověřit a opravdu! Byl to makak červenolící, který utekl z olomoucké ZOO a po kterém se tehdy už rok a půl pátralo. Když jsme přijeli na místo, bylo tam již spousta lidí a makak byl na stromě. Obětoval se místní starosta, který vzal banán a piškoty a opičku nalákal k němu dolů. Pak tam spolu hodovali, až do chvíle, kdy jsme ho uspali puškou. Avšak v momentě, když opičku trefila šipka, tak ještě vzala starostovi banán a hupky dupky zase na strom. A tam usnula… Při spánku se tak křečovitě držela větví, že jsme ji nakonec museli odřezat i s kousky těch větví, abychom ji mohli snést dolů. Když jsme pak celou událost hlásili do olomoucké ZOO, jejich největší starostí, což je přirozené, bylo, jak musí být chudinka hubená a podvyživená za tu dobu, co pobývala mimo ZOO. Když ji ale později zvážili, zjistili, že makak přibral šest kilo! Takže na svých toulkách republikou rozhodně nijak nestrádal,“ popsal dětem tento úsměvný příběh vedoucí záchranné stanice.
     Když si poté děti mohly nakoupit v infostánku drobné suvenýry a některé si dokonce pořídily i tričko s vyobrazením rysa, neměl pro ně výlet na Pasíčka chybu. Všichni společně si pak ještě prošli kotce a voliéry, aby se s touto malou „zoologickou zahradou“ rozloučili. Přes všechna možná zvířata je však, podle očekávání, stejně nejvíce nadchla divoká prasata.
     Mezi velice pečlivě vedeným výkladem a mnoha zvířátky utekl čas tak rychle, že než se děti nadály, byl čas k odjezdu zpět do Pardubic. Před půl čtvrtou dorazil autobus k naší základní škole a děti stále ještě plné dojmů ihned začaly vyprávět své nevšední zážitky rodičům, sourozencům či prarodičům, kteří si je přišli vyzvednout. Podle rozzářených dětských očí se dalo poznat, že se jednalo o zážitek, na který se nezapomíná…

     Areál Záchranné stanice a ekologické výchovy „Pasíčka“ je zařízením Českého svazu ochránců přírody. Vlastní areál se nachází na území Pardubického kraje v katastrálním území obce Bor u Skutče. V areálu stanice mimo jiné probíhají ekovýchovné programy zaměřené zejména na seznámení s naší faunou a její praktickou ochranu. Vlastní programy jsou zpracovány pro mateřské, základní a střední školy, jsou časově rozlišené dle aktuální nabídky a uzpůsobené věku účastníků.

                                                                                                                                        Jan Šafář