Dukla v Anglii

Druhý dubnový týden se 56 studentů a pět učitelů Střední školy automobilní z Ústí nad Orlicí vydalo poznávat krásy Anglie. Bez průvodce a delegáta, s představou, že si to učitelky zajistí samy a za pomoci studentů i odprovázejí. Každý student tak měl za úkol zpracovat jedno téma – navštívené místo a o něm na pak poreferovat ostatním.
A nebylo toho málo. První a poslední den jsme věnovali Londýnu – každý z dnů sledoval jeden břeh. A tak jsme viděli majestátní katedrálu svatého Pavla, působivé Britské muzeum, pitoreskní tržnici Covent Garden, exotickou Čínskou čtvrť, obchody a kina na Leicester Square i centrum politického dění od Whitehallu přes Downing Street, Parlament až k Buckinghamskému paláci. Od městského ruchu jsme si pak odpočinuli v parcích – prošli jsme St. James Park, Green Park, Hyde Park i Kensington Park. Z původně plánovaných deseti kilometrů bylo nakonec dvacet – to je po dni a noci strávených v autobuse už pěkný výkon!
Další dny byly mnohem volnější, ale ne méně zajímavé. V Oxfordu jsme si uvědomili relativitu času (ano, i Einstein zde působil). „Tato budova pochází z 13. století, tato ze 14., ale tato je už nová, ta je z 18. století…,“ nechal se slyšet recepční Mertonovy college, jedné z nejstarších v Oxfordu. A že mají systém lehce jiný, nám došlo ve chvíli, kdy se jedna ze studentek zeptala, kdy že už bude ta slavná univerzita. „Jak to myslíš? To není jedna budova, to je cca 40 fakult a ústavů a jsou tady všude. Toto je třeba Bodleyova knihovna s 13 miliony svazky, toto je Radclife Camera, přírodovědná studovna, tamto je jedna kolej, toto je další, tady žil třeba profesor J. R. R. Tolkien, autor Pána prstenů, všude tady něco je…“
Odpoledne jsme zavítali do státních apartmánů hradu Windsor – tisíc let obývaný hrad a i dnes vztyčená vlajka ukazovala, že král nebo někdo z členů královské rodiny je zde.
Třetí den byl zase úplně jiný – dvouhodinová procházka po strmých bílých útesech Seven Sisters přinesla svěží mořský vzduch, vítr, slunce a vlny – a pro naše teenagery to byla čirá radost! Nesmoč si aspoň kotníky! A odpolední uvolněný Brighton s dlouhými plážemi, titěrnými uličkami, podmořským akváriem i zábavním molem „prázdninový feeling“ ještě umocnily.
Skoro by to nemohlo být lepší. Kdyby nás ovšem další den nečekalo ‚UNESCOvé‘ městečko Bath s lázněmi, kterých si tady před dvěma tisíci lety užívali již staří Římané (ruku v ruce s Kelty). Kdysi se místními ulicemi procházela Jane Austinová, dnes tu zněl zpěv pouličních umělců. A zatímco tady byl čas nějak zřejmý, cesta tam i zpět tak zřejmá nebyla – projížděli jsme totiž krajinou prehistorických památek. A nebylo to jen osamocené Stonehenge nebo menhiry uprostřed vesnice (Avebury), byli to třeba koně vyrytí do travnatých kopců nebo umělé vyvýšeniny – hotová cesta časem!
A poslední den už zase Londýn. V to nedělní ráno mimořádně prázdný, větrný a slunečný. Z perspektivy Londýnského oka se ukázalo, že zas tak prázdný nebyl – běžel se totiž Londýnský půlmaratón, a tak i do dálky bylo slyšet povzbuzování fanoušků. To už jsme byli ale u galerie moderního umění Tate Gallery a Shakespearova divadla Globe a pokračovali dál kolem galeony královského piráta Francise Drakea ke středověké tržnici Borough Market s jídlem snad všech světových kuchyní! Pak už jen dál kolem křižníku HMS Belfast, přes zvedací Tower Bridge k hradu Toweru a odtud lodí do Greenwiche. Tam už nás čekala „jen“ svého času nejrychlejší loď Cutty Sark a nultý poledník. A hurá domů!
Všechno se povedlo. Zažili jsme slunce, vítr, mraky, déšť i mžení, ale sluníčko nejvíc. A v této vzpomínce se ponese celý zájezd. Tak zase příště?

Mgr. Marcela Boštíková