Gymnázium Jevíčko – Nejdůležitější je přežít

V ranních sobotních hodinách 30. 5. započal žákům třetích ročníků našeho gymnázia již tradiční a dlouhou dobu očekávaný sportovně turistický kurz. Vyměnili jsme tak školní tašku za krosnu, papuče za kanady a pohodlné oblečení za maskáče. A v hlavě jen jedno slovo – jak nám říkali učitelé – „přežít“.

Vše odstartovalo před naší školou, odkud jsme se společně vypravili na zhruba 40 kilometrovou trasu do tábora v Hamrech. Nabití energií jsme zuřivě šlapali do pedálů. Po příjezdu jsme si rozdělili chatky a v následujících hodinách jsme si osvěžili nám již naprosto známé základy práce s buzolou, základy slaňování a střílení ze vzduchovek. Ti, pro které celý den nebyl dostatečné nabitý, si šli ještě zahrát volejbal nebo badminton.

Ze zaslouženého spánku jsme však byli vyrušeni již první noc. Na hodinách číslice tři, venku tma, že by se dala krájet a pokyn „poplach“, který zněl přespříliš jasně. Čekala nás cesta odvahy. Ta vedla lesem a k našemu velkému nadšení i řekou, kterou nakonec každý dokázal překonat.

Budíček a rozcvička nás probouzely do nového dne, který sliboval mnohé zajímavé aktivity – měli jsme si totiž vyzkoušet slaňování ze skály a střílení ze vzduchovek. Důvěru k lanu a dostatek odvahy měla většina z nás a tak jsme se do tábora vraceli jako opravdoví horolezci. U terčů už stačilo jen nabít, zamířit a stisknout spoušť. Konečné hodnocení se hemžilo vysokými čísly. Děkuji však i těm, kteří nám všem chtěli šetřit lesy a tak byli k terčům ohleduplnější. Celý den jsme pak zakončili příjemným posezením u ohně za přítomnosti chutných makrel.

V úterý byl na plánu dne celodenní výlet do Poličky a jejího okolí. Prohlédli jsme si zámek Karlštejn a přírodní rezervaci Čtyři palice, kde jsme obdivovali krásu místních chráněných rostlin. Následující den jsme s pí. prof. Hufovou absolvovali prohlídku nedalekého hradu Svojanova včetně jeho mučírny a věže.

Středa pro nás však neznamenala nic jiného než legendárního Predátora. Vybaveni vzduchovkou, buzolou, pomazaní válečnými barvami a s učitelským doprovodem jsme započali výpravu po stopách Predátora. Cestou na nás čekalo mnoho zábavných, náročných a mokrých úkolů. Šplhali jsme po stromě, nosili raněné, házeli oštěpem, stříleli na terč, balancovali a šplhali jsme nad nemilosrdným proudem řeky. To je jen výčet z aktivit, které nám v praxi objasnily hesla, které nám pan prof. Linhart tak často připomínal – „držte při sobě“ a „pomáhejte si“.

Další den jsme se opět rozloučili s táborem a vydali jsme se do dvou směrů. Jedni za poznáním k prvopočátkům zpracování pitné vody v její úpravně ve Švařci a k Vírské přehradě, skupina druhá na historickou prohlídku hradu Pernštejn.

V páteční dopoledne jsme nachystali táborák na opékání klobás a absolvovali jsme biologicko-geografickou výpravu do místní CHKO. Odpoledne jsme znovu do rukou dostali své milované buzoly a mapy, věnovali jsme si poslední pozdravy a s mírnými obavami jsme se vypravili na orientační závod. Přes mnohé komplikace a zdržení jsme všechny kontroly našli a všichni jsme šťastně dorazili zpátky do tábora, kde na nás už čekaly klobásy a hořící táborák. V noci pak na nás čekala další noční hra – a sice – byli bychom dobrými střelci i v noci? Více budoucím účastníkům nebudu prozrazovat.

V sobotu už jsme jen zhltli snídani, nasedli na kola a upalovali závratným tempem domů.

Závěrečné hodnocení mezi mými spolužáky se hemžilo nadšenými slovy. Turistický kurz nás jako třídy ještě pevněji stmelil. Za to z velké části vděčíme také učitelskému doprovodu, který dokresloval tu pravou přátelskou atmosféru a probouzel v nás nadšení. Jmenovitě tedy našim třídním profesorům – manželům – Josefu a Heleně Hufovým, a pánům profesorům Jiřímu Linhartovi, Petru Veselkovi a Adamu Wiltschovi. Kdybychom měli šanci znovu týden bydlet v „našich“ chatkách, neváhali bychom ani chvíli.

Štěpán Janků, 3. A