Gymnázium Lanškroun – zájezd do Itálie

Poslední týden v březnu se žáci vybraní napříč celým druhým stupněm vydali na krátké putování po severní Itálii. Ve středu v pozdních večerních hodinách jsme se nalodili na palubu autobusu a vyjeli z Lanškrouna. Počátkem cesty to se spánkem nadějně nevypadalo, ale po první zastávce na dálnici všichni zabrali.

Ve čtvrtek jsme projeli Brennerským průsmykem, který odděluje Stubaiské a Zilletalské Alpy. Naší první zastávkou byl Brixen – město pobytu K. H. Borovského v jeho exilu. Podívali jsme se do místní katedrály, kde nám sympatický stařík udělal přednášku o historii stavby, která ovšem byla v němčině. K našemu štěstí mu alespoň paní učitelky rozuměly. Prohlédli jsme si zvenku hotel Elephant a také dům Borovského, dostali krátký rozchod a pokračovali v cestě.

Odpoledne jsme dojeli k jezeru Lago di Garda, ovšem ze severu. Museli jsme ho celé objet po úzké silnici, abychom se dostali na jižní břeh. Tam už na nás čekaly dva čluny a my si užili výhledy po okolí a svěží vánek. Prošli jsme si městečko Sirmione, vyfotili pár hezkých fotek na mole a autobusem vyrazili směr hotel. Zde nám podávali večeři o třech chodech, ale stejně se všichni nejvíce těšili do postele.

V pátek jsme časně ráno vyjeli navštívit sýrárnu, kde se vyrábí sýr Parmigiano Regiano – u nás známý jako parmezán. Přivítala nás rázná paní Afra a přestavila jak sýr samotný, tak celý proces výroby. Sice jsme překousli odér výrobny, ale do skladu se někteří z nás neodvážili. Za odměnu jsme pak dostali k ochutnání vzorky místních sýrů a pomazánek a třešničkou na dortu byla zmrzlina. Protože nám chutnalo a my se nemohli odtrhnout od té dobroty, pozvali nás ještě do jejich kravína. Tam to k našemu překvapení zavánělo o dost méně než sýrárna. Měli tam i několik přátelských psů.

Navečer už jsme procházeli ulicemi Verony. Odhodlaní se stihli na přelidněném nádvoříčku Juliina domu vyfotit se sochou v časovém limitu deset minut. A že to byl boj. Zvenku jsme si prohlédli arénu, která zde stojí od roku 30 n. l. Za zmínku stojí i Katedrála Santa Maria Matricolare s krásnou sochou anděla nebo také hrob rodu Scaligerů. Nejhezčí však byly pohledy na okolí z mostů přes řeku Adige. Při západu slunce jsme z Verony odjížděli. Když už jsme spokojeně usínali na pokojích, všem se nám zapnula o půlnoci sama od sebe televize na programu s italským StarDance.

Sobotní ráno bylo ve znamení balení kufrů. Když jsme všichni zalezli do autobusu, vrátili nám k našemu překvapení kauci. Odjeli jsme tedy do Vicenzy, kde jsme si zopakovali antickou architekturu s pomocí sloupů. Zastavili jsme se na velkém náměstí Signori, kterému dominuje vysoká věž Bissara patřící k bazilice Palladiana. Na programu bylo i Olympijské divadlo, kam nás však nepustili z důvodu probíhajících konferencí. Rozhodli jsme se tedy odjet do Padovy.

Padova, známá především svou univerzitou, byla poslední zastávkou našeho výletu. Autobus nás vysadil na Prato della Valle, které bylo zavalené stánky. Společně jsme se podívali na Baziliku sv. Antonína a tam jsme se rozdělili. Část z nás se vydala ještě do akademické botanické zahrady. V ní už od roku 1585 roste tzv. Goetheho palma. Pak už jsme jen spokojeně odešli k autobusu, ke kterému nás doprovodili občané tmavší pleti nabízející nám výhodné obchody. Cesta do Česka byla velmi nepohodlná, ale všichni jsme to ve zdraví přežili a kolem čtvrté hodiny ranní jsme stáli na tržnici v Lanškrouně.

Chtěla bych zpětně za všechny účastníky poděkovat řidičům a paní průvodkyni za krátký, leč krásný zájezd a učitelkám, které pro nás putování zařídily a daly nám možnost vidět kus světa. Všichni jsme si z Itálie něco odvezli – ať už to byly suvenýry, blok sýra, rozlámaná záda ze spánku v autobusu nebo spousta zážitků a fotek. Těšíme se na další výlety.

Za účastníky zájezdu

Eliška Zpěváková

foto: Petr Syrový