Jak postupovat, když zákonný zástupce dítěte neuhradí poplatek ve školní družině.

Jak má škola postupovat, pokud zákonný zástupce žáka neuhradí poplatek stanovený školou za pobyt žáka ve školní družině. Lze takové ho žáka vyloučit?
Stanovisko (kurzívou) legislativního odboru MŠMT (Ing. Mgr. Andrea Šimáková, prosinec 2010) k tomu, jak postupovat, pokud zákonný zástupce žáka neuhradí poplatek ve školní družině:

„Vyloučit žáka nebo studenta ze školy nebo školského zařízení lze výhradně za závažné zaviněné porušení povinností stanovených tímto zákonem nebo školním nebo vnitřním řádem [§ 31 odst. 2 věta první zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů]. K vyloučení zásadně nebude možné přistoupit již proto, že nahrazení úplaty za zájmové vzdělávání zásadně není porušením povinnosti jeho účastníka, nýbrž rodiče, popř. jiné osoby v souvislosti s jej vyživovací povinností vůči tomuto účastníkovi. K určení osoby s vyživovací povinností vůči dítěti jako povinné úhradou úplaty za vzdělávání lze srovnat rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 26 Odo 804/2005, dostupný též v databázi na www.nsoud.cz.

Zákonem není speciálně upraveno ukončení zájmového vzdělávání pro nehrazení úplaty za ně, jako tomu naopak je v případě předškolního vzdělávání [§ 35 odst. 1 písm. d) zákona č. 561/2004 Sb.]. Možnost ukončení vzdělávání podle obecné občanskoprávní úpravy by mohl závazně posoudit jedině soud (a to pouze se závazností mezi spornými stranami, české právo totiž neuznává za svůj pramen ve formálním smyslu precedens), nikoli zdejší ministerstvo; pokud je mi známo, nebylo v této otázce publikováno žádné rozhodnutí. S ohledem na neexistenci zvláštní úpravy a na dopad na dítě (když se jedná zásadně o dopad jednání rodiče, popř. jiné osoby s vyživovací povinností k dítěti) lze tento postup označit za spekulativní, a tudíž nepřiměřeně rizikový, resp. lze doporučit spíše vymáhání úplaty pokusem o dohodu, popř. žalobou v občanském soudním řízení.

Pokus o dohodu je prvotní. Hrozí-li neúspěchem a nachází-li se poskytovatel zájmového vzdělávání (tj. právnická osoba vykonávající činnost školní družiny) v příznivé důkazní situaci (je s to prokázat účast žáka na činnosti družiny, za níž povinná osoba neuhradila úplatu), může proti povinnému uplatnit výstrahu možností podat žalobu a důsledků případného neúspěchu žalovaného v řízení (úhrada dlužné částky a nadto i nákladů řízení).

Občanskoprávní (civilní) žaloba je prostředkem krajním. Bude-li poskytovatel zájmového vzdělávání nucen volit tento prostředek, může s přihlédnutím ke své důkazní situaci požádat soud o vydání platebního rozkazu (srov. § 172 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů), jehož výhodou je celkově jednodušší a rychlejší procedura; soud může platební rozkaz vydat i bez výslovné žádosti žalobce.“

Vymáhání poplatku občanskoprávní žalobou není pro školu příliš vhodné a z pohledu školy ani příliš rychlé.
Jednou z mála možností, jak tomuto problému předejít by bylo podmínit zapsání dítěte do školní družiny uhrazením stanoveného poplatku. Tato možnost může být administrativně náročná a to zejména na začátku školního roku.