Jak spojit Martina Šonku a československé letce v RAF? Uměním letecké akrobacie

Když lžičkou pohybujete ve skleničce, co děláte? Mícháte? Kdepak, přeci leteckou akrobacii. I tímto způsobem zaujal při přednášce naše žáky historik a lektor Daniel Švec, který se přes 20 let zabývá, kromě jiného, dějinami letectví. V pátek 27. února se maturanti a žáci závěrečných ročníků učebních oborů seznámili s osudy československých letců, kteří za druhé světové války bojovali v britském Královském letectvu. Než se ale všichni vžili do emotivních příběhů těchto hrdinů, ukazoval pan doktor Švec videa s akrobatickým letcem a pilotem Martinem Šonkou. Žáci získali představu nejen o náročnosti sportovního létání, ale i o tom, co museli letci zvládnout například v klíčové bitvě o Británii v roce 1940.

Po této odlehčené dvacetiminutovce ale situace zvážněla, protože jsme se vrátili před začátek války. Na podzim roku 1938, kdy byla vyhlášena mobilizace, ale po podpisu Mnichovské dohody musela československá armáda bez bojů opustit pohraničí a přenechat ho Německu. Pan Švec poutavým vyprávěním popisoval, jak se vojáci museli vyrovnat i se vznikem protektorátu Čechy a Morava. Aby mohli bojovat proti nacistickému Německu, rozhodli se někteří odejít do zahraničí, i do Velké Británie. Na příkladech životních osudů letců generálů Františka Fajtla, Františka Peřiny, Josefa Brykse či Karla Janouška se žáci dozvěděli, jak vypadal každodenní život pilotů. Ti se museli neustále vyrovnávat se smrtí kamarádů a zároveň bojovat nejen za svůj život, ale i za životy desítky milionů obyčejných lidí.

Silným momentem při přednášce bylo, když pan Švec popisoval a ukazoval i fotografie zraněných pilotů z bojů ve vzduchu. Neméně emotivní pak bylo vypravování o poválečných osudech československých hrdinů. Z pilotů bojujících v řadách RAF se po „vítězném“ únoru a komunistickém převratu stali nepřátelé státu a západní špioni. Žáci se dozvěděli, jakým brutálním způsobem byli, mimo jiné, letci při výsleších mučeni a že řada z nich byla odsouzena i k více než desetiletému vězení. I takto jsme se bohužel v minulosti chovali k lidem, kteří by v jiných státech a režimech byli za své skutky náležitě oceňováni.

Při přednášce bylo znát obrovské napětí a pan historik po celou dobu udržoval i vzájemnou interakcí pozornost všech posluchačů, kteří si mohli prohlédnout i různé válečné artefakty. V závěru se některé žákyně i vyučující dokonce neubránily slzám. Na tolik se jednalo o silný zážitek. A jak i při přednášce zaznělo, historii se neučíme kvůli datům, ale kvůli tomu, abychom znali naši minulost, hrdiny bojující za svobodu, a abychom se dokázali z některých událostí poučit. Nikdy si totiž nemůžeme být jistí, že svobodu a demokracii máme navždy. A hrůzy válečných konfliktů jsou pro nás aktuálně tak blízké, že ani mír nemůže být samozřejmostí.

Žáci byli z přednášky nadšení a maturanty dokonce mrzelo, že si už příští rok nebudou moct přednášku ve škole poslechnout. Rádi pana historika ve škole znovu přivítáme a věříme, že i další žáci si z přednášky odnesou silné zážitky a třeba i nějaké vědomosti. Děkujeme nejen panu Švecovi, ale také našemu kolegovi panu Skalickému, který přednášku domluvil a jehož příbuzný byl jedním z československých letců v Královském letectvu. Někdy opravdu nemusíme hrdiny hledat daleko, ale spousta z nich žila či žije kolem nás.