Noví prváci na Gymjev

Zahájení nového školního roku na Gymnáziu v Jevíčku se pro nově nastupující žáky neslo ve znamení adaptačního kurzu. Jen se trochu rozhlédli po třídě, už balili kufry a hurá na adapťák. Jak se s příchodem do nového prostředí vyrovnali? A jak si užili první společné dny s novými kamarády a učiteli?

„Letošní začátek školy byl velmi obtížný. Po dlouhé distanční výuce a prázdninách se mi popravdě do školy nechtělo vůbec. Navíc do nové školy s novými spolužáky a učiteli. Prvního září jsem si dokonce říkala, že to všechno nové vůbec nezvládnu. Že bude lyceum něco jiného, než na co jsem byla zvyklá ze základní školy, jsem čekala, že bude ale až tak jiné, jsem si ovšem nepředstavovala ani v těch nejbujnějších snech. První překvapení bylo s učiteli. Těm ze srdce záleželo na tom, abychom všechno zvládli. Byli (a jsou) usměvaví, laskaví a moudří a já jim za to moc děkuju. Adaptační kurz, kde jsme s paní učitelkou a panem učitelem vařili, šili si sešity a lezli do nepřístupné jeskyně, byl hodně nezvyklý. Ale co mě nejvíc překvapilo, byli mí spolužáci. Jak se mohlo podařit sehnat tak úžasnou partu chápavých, tolerantních a ohleduplných lidí, kteří o svém životě přemýšlí podobně jako já? Možná to byla náhoda, ale jak říká pan třídní, náhody neexistují. Kdo ví. Zítra poprvé usednu do lavice, protože začíná normální škola. Už se nebojím, ale těším se na své usměvavé a chápající učitele a své spolužáky, se kterými nás čekají luxusní čtyři roky (a možná nejen ty… ).“ (žákyně 1. ročníku lycea)

„Prvního září. Všichni sedíme zamlklí ve třídě. Co nás čeká? První okamžiky spolu, první informace, krátká prohlídka školy a… Nalodili jsme se do autobusu a očekávali to lepší, možná nejlepší. Což se dostavilo. Adapťák. Jakmile jsme přijeli na místo a obdrželi klíčky od chatek, začali jsme se všichni pomalu seznamovat. Velmi brzy snad každý našel někoho, s kým si rozumí. Během tří dnů jsme prošli společným programem, lezli jsme po horolezecké stěně, mnozí nadšeně prošli lanovým centrem. Někteří měli strach, někteří respekt, ale užili si to všichni, jak lezci, tak jejich povzbuzovatelé. Součástí programu byla i lukostřelba. Navzdory tomu, že nás po ní ještě teď bolí ruce, jsme se všichni cítili jako Robin Hood. Poslední den jsme prošli ještě týmovými hrami, což také jistě přispělo ke vzájemnému poznávání. Cítili jsme se vděčně i za to, že na nás učitelé mysleli a zařídili nám obědový balíček do autobusu, jelikož jsme odjížděli v čase oběda (děkujeme!). A po adapťáku? Mentální příprava na ten pravý začátek školního roku. Doufáme, že uspějeme.“ (žákyně 1. ročníku gymnázia: Dokoupilová Hana, Krejčířová Tereza, Veselá Vanesa)

Nám nezbývá než našim novým studentkám a studentům popřát hodně úspěchů ve studiu, neobyčejné a nezapomenutelné zážitky a především mnoho skvělých kamarádů a také učitelů, kteří je budou provázet následujícími čtyřmi roky jejich života.