Pohybové hry s nápodobou

Těchto her je široká škála. K jejich realizaci se využívají rozličné pomůcky. K pohybové aktivitě přidáváme říkanky.

Na požárníky

Úkol: učit odvážnému vylézání na žebřiny, podporovat ovládání strachu z výšek, cvičit koordinaci – rukou, nohou a zraku.

Pomůcky: žebřiny, žíněnka, zvonečky

Místo provedení: tělocvična či herna s žebřinami

Organizace žáků: děti jsou rozděleny do družstev podle počtu žebřin (většinou 2 – 3), při rozdělování se zohlední děti pomalejší i rychlejší tak, že se do družstev rozptýlí přiměřeně stejně

Popis hry: Ve vzdálenosti asi šesti až deseti kroků od žebřin nakreslíme výběhovou čáru. Na ní stojí žáci v družstvech (v zástupu čelem k žebřinám). Na žebřiny na nejvyšší příčku pověsíme zvoneček. Na povel vyběhnou první děti z každého družstva, vylezou na žebřiny, zazvoní na svůj zvoneček a poté opět slezou dolů, běží zpět ke svému družstvu, dotknou se dalšího dítěte připraveného na čáře a tím mu dají povel k novému lezení na žebřiny a samy se postaví na konec zástupu. Hra trvá do doby, než se vystřídají všechny děti ze všech družstev. Vyučující sleduje, které družstvo hru ukončí jako první. Hru můžeme několikrát opakovat.

Pravidla:
1. děti smějí vyběhnout až na povel
2. při lezení po žebřinách nahoru i dolů musí stoupat z příčky na příčku – nelze nějakou vynechat, ani seskakovat z vyšší příčky
3. z důvodů nestejné výšky dětí se musí určit poslední vrchní příčka, na kterou musí dítě vylézt, aby se předešlo tomu, že se některé dítě na zvoneček pouze natáhne.
4. nesmí se zapomenout zazvonit, jinak není povoleno slézat dolů, při zapomenutí musí dítě celou trasu opakovat
5. vyhrává nejrychlejší družstvo

Metodické pokyny:
1. Žákům se musí vysvětlit, že neplnění pravidel bude potrestáno například vyloučením družstva či neuznáním vítězství.
2. Při hře musí u žebřin stát vyučující pro pomoc nebo záchranu proti úrazu.
3. Zvonky musí být přivázány stejně dlouhým provázkem.
4. Všimneme si, jak působí hra u dětí na vytváření smyslu pro kolektiv, jak děti reagují na naše povely a jak se zlepšuje jejich lezení na žebřiny a řazení do zástupu.

Kominíček

Úkol: lezení ve vzporu dřepmo plynule přes překážky, trénink obratnosti, koordinace velkých a malých svalových skupin

Pomůcky: švihadla

Místo provedení: herna

Organizace žáků: volný pohyb

Popis hry: V herním prostoru rozmístíme na zemi švihadla, která představují žebříky. Jeden žebřík sestavíme ze tří až šesti švihadel, která jsou položena v řadě za sebou ve vzdálenosti asi 30 až 50 cm od sebe. Na slova říkanky děti lezou přes položená švihadla. V první části říkanky lezou děti vpřed, v druhé části vzad – pozpátku. Po skončení říkanky děti přeběhnou k dalšímu žebříku a hra se opakuje.

Říkanka:
Leze malý kominíček
Ze žebříku na žebříček,
aby komín vymetal.

Zpátky leze kominíček
Ze žebříčku na žebříček,
aby šel zas o dům dál.

Metodické pokyny: Lezení přes překážky pozpátku zařazujeme až po zvládnutí lezení přes překážky vpřed a po zvládnutí lezení vzad volně v prostoru. Podle délky švihadel (šířky žebříku) může cvičit na jednom stanovišti i více dětí současně.

Obměna: Při lezení pokládají děti ruce i nohy na švihadla – příčky žebříčku.