Projekt EDISON na ZŠ Pardubice, Staňkova

   V týdnu od 9. do 13. února u nás ve škole probíhal projekt Edison – Education.  Drive.  Internacionality. Students. Opportunity. Network.

Znamená to, že mezi nás přijelo 5 stážistů, konkrétně z Číny, Vietnamu, Taiwanu, Ukrajiny a Jordánska. Jednalo se o mladé lidi, kteří buď právě dostudovali, nebo ještě chodí na univerzitu ve své rodné zemi a k nám přijeli představit její tradice, kulturu, politickou a sociální situaci. 

   Po celou dobu působení praktikantů na ZŠ Staňkova byli ubytováni v rodinách našich žáků. Již dva měsíce před začátkem projektu jsme za tímto účelem oslovili rodiče dětí. Nikdo dopředu nevěděl, kolik přijede děvčat či mladých mužů, o místě původu nemluvě. Moc si tedy vážíme pomoci rodin, které se přihlásily a zázemí ve svých domovech nám nabídly. Stážisté přijeli vlakem v neděli v podvečer. Na nádraží jsem se sešla s rodiči asi 15 minut před jejich příjezdem, abychom ještě probrali plány na celý týden a domluvili si pár organizačních informací. Na nádraží dorazil i pracovník organizace AIESEC, která nám celý projekt nabídla. Ten nám všech pět stážistů po jejich příjezdu „předal“ a rodiny si je odvezly domů. 

   V pondělí ráno se celá škola sešla v tělocvičně školy, kde byli všichni stážisté představeni dětem.  Přivítali jsme Cindy z Vietnamu, Li z Číny, Jennu z Taiwanu, Illonu z Ukrajiny a jediného zástupce mužského pohlaví Ahmeda z Jordánska. Poslední zmíněný Ahmed byl nejvíce komunikativní a všechny děti si ihned získal. Po úvodním představení už začal maraton přednášek. 

    Cílem projektu bylo seznámit děti s co nejvíce informacemi týkajícími se rodných zemí jednotlivých stážistů. Cizinci s dětmi komunikovali pouze anglicky. Měli připravené prezentace o zajímavostech, historii, ekonomice, kultuře, zvycích a každodenním životě v daných zemích. Prezentace byly připraveny úměrně k věku dětí. Edisoni, jak jsme stážisty nazývali, v nich používali i video ukázky a písničky, aby bylo jejich povídání poutavé a děti si uměly živěji představit, o čem povídají. Během vyučování se tedy děti mohly naučit jak pozdravit na Taiwanu, zatančit si jordánský tanec, zjistit, jak se v Číně slaví Nový rok, podívat se na krásy Vietnamu a zazpívat si ukrajinskou písničku. 

    Děti se ke stážistům chovaly velice hezky, často je vyhledávaly, aby se s nimi vyfotily nebo jim bylo napsáno jméno v rodných jazycích Edisonů. Při výuce byly však děti zdrženlivější, často reagovalo jen pár dětí z celé třídy. Někdy to bylo způsobeno stydlivostí, jindy tím, že děti neměly dostatek slovní zásoby, aby se dokázaly domluvit. Po prvním dni přednášek mě stážisté požádali o to, abych vytvořila dotazníky týkající se jejich zemí i jich samotných, které by mohli rozdávat dětem během jejich výuky, a děti by tím měly pomocnou berličku k nastartování komunikace. Od úterý již tedy tyto kvízy fungovaly a podle samotných cizinců byly cennou pomůckou během jejich hodin. 

   V hodinách, během kterých prezentace probíhaly, se u dětí střídali vyučující běžných předmětů. Ti se většinou také zapojili do konverzace a od nich jsem měla také zpětnou vazbu o tom, jak prezentace probíhají.    

   Ve středu byla pauza od přednášek a v tělocvičně probíhala tzv. Global Village – všichni cizinci měli v tělocvičně svůj stoleček s věcmi typickými pro jejich zem. Všechny třídy postupně „vesničku“ navštívily a užily si mezinárodní multikulturní atmosféru. Děti zde mohly vidět součásti oděvů, hračky, hry, zkoušely přemísťovat lupínky čínskými hůlkami, fotily se, tančily, psaly vzkazy pro jednotlivé cizince na jejich plakáty, atd. 

    V pátek po poledni jsme se s Edisony rozloučili. Pro děti tak skončil týden nabitý novými informacemi. Především si ale všichni, procvičili anglický jazyk. Často mě i mimo výuku děti oslovovaly a chtěly přeložit nějaké fráze. Na vlastní kůži se přesvědčily o tom, že angličtinu se učí děti na celém světě. Upřímně doufám, že projektový týden je motivoval při dalším učení cizích jazyků a že se přesvědčily o tom, že nejdůležitější je dokázat komunikovat a ne se jen bezmyšlenkovitě naučit na test. 

    Volný čas Edisonů plánovaly hlavně děti, v jejichž rodinách bydleli. Ukázaly jim centrum města, především obchody, šli společně do kina, vzaly je na své sportovní aktivity. Ve středu nám paní ředitelka Mgr. Gisela Kostelecká domluvila prohlídku Zelené brány. Tato prohlídka byla moc pěkná, paní Oberraiterová se nám velice mile věnovala. Když už jsme byli v historické části města, prohlédli jsme si také Pernštýnské náměstí a zámek. Zde stážisté obdivovali především bílé pávy. 

    Z mého pohledu byl celý projekt přínosný. Moc se mi líbilo zapojení dětí, které u sebe cizince ubytovaly. Byly velice aktivní a starostlivé a dalo se na ně spolehnout.  Všechny děti se dozvěděly cenné informace týkající se zemí, které pro nás nejsou příliš známé. Obohaceny tedy byly nejen v podobě procvičení anglického jazyka, ale navázaly kontakty, které mnohé z nich budou i nadále prohlubovat. Zároveň ale poznaly, že multikulturní hranice neznají mezí. Děkuji, že jsme mohli projít touto cennou zkušeností!   

                                                                                                                            Mgr. Hana Novotná, ZŠ Pardubice, Staňkova 128