Školáci se dozvěděli, jak funguje mozek

  Zajímavá přednáška o lidském mozku byla 12. února  nejen ke slyšení, ale také k vidění v tělocvičně ZŠ Prodloužená 283 Pardubice. Vladimír Zezula, který pobýval mimo jiné na americké univerzitě v Cambridge, zde žákům poutavou formou a s využitím mnoha názorných pomůcek povyprávěl, jak vůbec takový lidský mozek funguje.      Úsměvnou a hlavně dost názornou ukázkou nejprve předvedl, že do hlavy se nedá nic „nalít“, aby člověk získal zdarma nějaké vědomosti. Přesvědčil o tom nejen dobrovolníka Erika, ale i všechny ostatní, kteří tak mohli vidět, že přestože pan přednášející Erikovi „lil“ do hlavy vědomosti, žádné mu do ní stejně nepřidal… „Pokud je někde něco zdarma, jako třeba v tomto případě, obvykle to nestojí za nic. Vše se člověk musí naučit sám,“ nechal se slyšet Vladimír Zezula.      Poté dětem vysvětlil, že nejvíce informací proudí do mozku očima. „Je ale potřeba si uvědomit, že ne všechny informace, které člověk vidí, jsou opravdu takové. Kolikrát se to může jen tak jevit a přitom skutečnost je úplně jiná. V závažnějších případech si musíme prověřit, že to co vidíme, je pravda,“ řekl dětem a narážel tak na to, že ne všechno, co se zpočátku jeví jako zlé či špatné, takové opravdu musí být.      Děti si dále oživily a to i formou odpovědí na doplňující otázky, za které byly posléze odměňovány, že kromě očí získává mozek informace ještě pomocí ostatních smyslů. I v tomto případě pak na velkých názorných pomůckách mohly vidět, jak to všechno funguje. Asi nejvíce je však zaujala „maketa“ obřího mozku, který ve svých jednotlivých sekcích světélkoval a ukazoval tak, kudy a kam v něm informace proudí.      Bezesporu jednou z největších hrdinek tohoto výukového pásma se stala žačka Nela, která si lehla na fakírské lehátko! To zde sloužilo opět jako názorná učební pomůcka. Tentokrát na něm pan Zezula vysvětloval smysl v podobě hmatu. „Pokud by těch hřebíků v lůžku bylo méně, Nelu by to asi pěkně bolelo. V tomto případě se ale tlak rovnoměrně rozprostře po celé ploše a z toho důvodu je možné si na lehátko lehnout,“ vysvětlil.      Konec pásma pak obstarala soutěž družstev, při které děti tvořily „mozkové signály“ a závodily, jak rychle se ten či onen signál šíří.                                                                                                                                         Jan Šafář