Tváří v tvář děsivé historii: Výprava studentů z EDUCY Pardubice do polské Osvětimi

Špína, krysy, nelidské podmínky, těla vyhublá na kost, pruhovaná „pyžama“, štěnice a sprchy, které nebyly sprchami. Co se nám vybaví při těchto slovech?

V pondělí 14. října 2024 navštívili žáci EDUCA Pardubice – Střední odborné školy, s.r.o. největší koncentrační a vyhlazovací tábor na celém světě – Osvětim. Tento tábor se začal budovat v roce 1940, a to na příkaz H. Himmlera. Je rozdělen na dvě části – Osvětim I. a Osvětim – Březinka.

Vyjíždělo se časně z rána a v autobuse panovala veselá nálada. Žáci věděli moc dobře, kam mají namířeno, vše jim ale docházelo až v momentě, kdy z oken autobusu spatřili ostnaté dráty a známé cihlové budovy.

Prohlídka první části koncentračního tábora trvala téměř hodinu a půl. Žáci navštívili jednotlivé bloky, viděli fotografie vězňů, jejich oblečení, sbalená zavazadla, ale také téměř dvě tuny lidských vlasů, které byly vězňům stříhány ihned po jejich příjezdu. Podmínky v táboře byly opravdu otřesné, vládl zde dokonce  kanibalismus, jelikož vězni trpěli hlady. Spalo se zde na palandách, lidé byli namačkaní na sobě a bylo naprosto normální, že mezi nimi ležela i mrtvá těla.

Na druhou část prohlídky se žáci přemístili do Březinky. Pro mnohé to byl ještě větší šok než předchozí Osvětim I. Přes celý areál Březinky vede dlouhá kolej, na kterou přijížděly vlaky plné „nepřátel“. Právě zde probíhala selekce a mnohdy záleželo pouze na náhodě či náladě esesmana, zda byl vězeň poslán rovnou na smrt či mu zůstala naděje na přežití. Nebyla zde pitná voda ani žádná kanalizace, vězni se denně pohybovali ve vlastních výkalech. To bohužel nebylo to nejhorší. Právě zde měl své působiště nechvalně známý lékař Mengele, který poslal do plynových komor statisíce lidí, na dalších tisících prováděl své pokusy.

Kdo si nepamatuje minulost, je odsouzen k jejímu opakování. A právě proto je nutné, připomínat si veškeré krutosti, které byly lidmi napáchány na druhých.