Ukázkové hodiny bavily i nadchly. Rodiče i děti.

Za značného zájmu rodičů a jejich malých předškoláků se ve středu 21. ledna uskutečnily v prvních třídách ukázkové hodiny. „Oproti běžným vyučovacím hodinám jsem musela třídu trochu upravit, například poskládat k sobě lavice tak, aby uprostřed vznikl prostor pro děti,“ seznámila na úvod paní učitelka Světlana Morávková rodiče se změnami v rámci programu Začít spolu, který je od letošního školního roku na naší škole novinkou.
     Poté již nic nebránilo tomu, aby malí školáci z této první třídy, která je zaměřena na anglický jazyk, odpovídali na „zvídavé dotazy“ paní učitelky. Děti se v této hodině mimo jiné zaměřily na skládání a určování rýmů, kde jim stejně, jako v jiných třídách, byla velikým pomocníkem interaktivní tabule. Když dostali prvňáčci za úkol dávat k sobě slova, která by se rýmovala, třídou okamžitě začaly létat bravurní rýmy jako srdíčko – vajíčko, drak – mrak, makovice – rukavice… V tomto případě si nešlo nevzpomenout na téměř kultovní „rýmy“ Nosovova Neználka: Slunce – žblunce, kytka – lopata… Je třeba zdůraznit, že žádný podobný „rým“ ve třídě paní učitelky Morávkové z úst dětí nepadl.
     Během výuky čeština prokládaná angličtinou a nenásilný přechod od jednoho jazyka ke druhému nepůsobil dětem vůbec žádné problémy a svým budoucím mladším spolužákům, kteří se svými rodiči výuku sledovali, jasně dokázaly, že škola je vlastně hra. A to i v anglickém jazyce.
     Zájem mezi rodiči i dětmi byl rovněž o ukázkovou hodinu v první třídě se zaměřením na hudební výchovu. Paní učitelka Lenka Chvojková rozdělila dvacet dětí do tzv. center, ve kterých pětičlenné skupinky pracovaly samostatně se zaměřením na různá odvětví. Některé se věnovaly matematice, jiné kreslení, lepení a vystřihování a jiné například objevům a vynálezům. Společným jmenovatelem však byla, stejně jako ve vedlejší třídě, „škola hrou“.  Děti na interaktivní tabuli hrály pexeso, přiřazovaly zvířátka ke krmelcům, určovaly, komu patří stopy či dle vlastní fantazie dokreslovaly sněhuláka. Paní učitelka, která stíhala být všude, dětem vše trpělivě vysvětlila, chválila a nezapomněla ani pohladit.
     Nejprve trochu ostýchaví předškoláci se během chvíle zapojili do práce, smáli se a řešili úkoly, jako by do třídy patřili. I to svědčí o tom, jak je pro děti forma výuky „Začít spolu“ chytlavá a lákavá.

                                                                                                                                        Jan Šafář