Ústečtí gymnazisté se ani v historii neztratí

Ve středu 8. dubna se tři studenti ústeckého gymnázia vypravili do Pardubic, aby ověřili své znalosti dějepisu v krajském kole Mezinárodní historické soutěže studentů gymnázií. Na tuto akci se také letos sjelo kolem 300 účastníků z České, ale i Slovenské republiky, přičemž Ústí reprezentovali Luboš Felgr (3.A), Helena Dombajová (2.A) a Zuzana Hejlová (5.B).

Soutěž má podobu testu připraveného hlavním organizátorem soutěže gymnaziálním učitelem Miroslavem Stulákem a vysokoškolskými pedagogy a každý rok se zaměřuje na určitý úsek českých a slovenských dějin. Tentokrát si organizátoři téma ohraničili vznikem protektorátu Čechy a Morava, Slovenského štátu a osvobozením Československa.

Naši gymnazisté nakonec krajské kolo s přehledem vyhráli. Při celostátním srovnání by v konkurenci všech ostatních českých i slovenských gymnázií s týmž výsledkem skončili na neuvěřitelném 3. místě. Díky tomuto úžasnému úspěchu se tak ústečtí mohou zúčastnit i finále, které se jako již tradičně uskuteční v Chebu.

A co na klání říkají samotní aktéři? Položili jsme jim několik otázek.

1. Jak se po takovém úspěchu cítíte?

Luboš: Musím říct, že jsem takový výsledek nečekal. Při pohledu na sál plný znalců přes dějiny protektorátu jsem postupně ztrácel naději na postup. Pak ale přišlo skvělé překvapení. Teď si naše prvenství doslova užívám!

Zuzka: Cítím se šťastně, ale pořád ještě tomu úspěchu nemůžu uvěřit.

Helča: Docela příjemně, ale tuším, že před státním kolem bude ještě dost práce.

2. Co pro vás bylo na soutěži nejtěžší?

Luboš: Nejtěžší byla celková příprava. Sbírání informací a následné učení trvalo několik měsíců. Dějepisné soutěži jsem obětoval veškerý volný čas. Nicméně toho nelituji, jelikož se o historii zajímám a nové vědomosti se mi budou určitě hodit.

Zuzka: Přečíst si v klidu otázku, pochopit ji a zapátrat v paměti, jestli vůbec znám odpověď.

Helča: Nejtěžší byl začátek – dostat se do toho. Nejsem zvyklá se učit tolik nazpaměť, zvlášť data událostí, ale potom už to šlo líp. Oceňuji, že se naučím nejenom historická fakta, ale i učit se.

3. Utkvěla vám nějaká otázka v paměti?

Luboš: Jak se jmenovala největší průmyslová akciová společnost na Slovensku? (Dynamit Nobel v Bratislavě.)

Zuzka: V paměti mi utkvěla otázka na jednu knihu, o které jsem shodou okolností psala před soutěží referát.

Helča: To byla otázka ohledně slovenského dokumentárního filmu z roku 1942. A potěšilo mě, že jsem odpověděla správně.

4. Bez čeho byste soutěž nevyhráli? Dá se to nějak shrnout?

Luboš: Otázku bych raději přeformuloval. „Bez koho byste soutěž nevyhráli?“ O veškerou organizaci se totiž starala paní profesorka Doležalová. Dodávala nám potřebné materiály, připravila nás na nejzáludnější otázky a vydržela i naše „výpadky paměti“. Chtěl bych jí alespoň tímto způsobem poděkovat.

Zuzka: Jsem přesvědčená o tom, že bychom nevyhráli bez paní učitelky Doležalové. Věnovala naší přípravě hodně času.

Helča: Myslím si, že to je trošku i dílem štěstí, protože záleželo na otázkách, které jsme dostali, ale zároveň vděčíme dlouhodobé přípravě.

5. Co byste popřáli dalším nadšencům dějepisu?

Luboš: Slyšel jsem od jednoho nejmenovaného pána, že historie jsou pouze hemoroidy, otlačeniny a přemítání plesnivých stránek starodávných knih. Zrnko pravdy na tom je, přesto se můj názor na dějiny liší. Nadšencům dějepisu bych spíše poradil, aby se od tak krásné vědy nenechali odradit.

Zuzka: Nadšencům dějepisu bych popřála, aby je nadšení neopustilo.

Helča: Ať se do takovéto soutěže klidně pustí – dá jim to určitě mnoho. Ale také jim to něco vezme, hlavně tedy čas.