Vítězné práce literární soutěže TECHNOhrátek 2017

V rámci dlouhodobé soutěže 5. ročníku projektu TECHNOhrátky soutěžili žáci základních i zúčastněných středních odborných škol v literárních soutěžích. Zatímco školáci z 8. a 9. tříd měli zpracovat téma Můj den na TECHNOhrátkách, studenti – zvlášť v učebních a maturitních oborech – soupeřili v soutěži nazvané Kouzlo mého oboru. Přinášíme všechny tři vítězné příspěvky v jednotlivých kategoriích.

KATEGORIE ZÁKLADNÍ ŠKOLY: MŮJ DEN NA TECHNOhrátkách

TECHNOHRÁTKY V CHROUSTOVICÍCH (Adéla Bunčeková, Terezie Pešková – 9. třída, ZŠ Dašice)

Na Technohrátkách v Chroustovicích,
„super akce“ všichni praví.
Dozvěděli jsme se o zednících,
jak se komín správně staví.

Stavba dlažby zámkové,
žádná lehká úloha.
I tak jsme to měli hned hotové,
naštěstí tam byla předloha.

U mechaniků výměna kol,
kluci byli šikovní.
Byl to těsný souboj škol,
nakonec jsme si byli skoro rovní.

Dále jízda traktorem,
to bylo úžasné.
Se skvělým kantorem,
nám bylo hned vše jasné.

Kuchaříci nás naučili,
jak perníčky zdobit.
Všichni jsme se moc snažili,
chtěli jsme se chlubit.

Jednohubky a preclíků pečení,
potom soutěž v poznávání,
jaké je to koření.
Sníst vše nám nikdo nezabrání.

Truhláři nám ukázali,
jak se se dřevem dělá.
Pak nám také dokázali,
že práce v dílně je skvělá.

Při poznávání dřeva,
Jsme se všichni ptali.
Co je druhé zleva,
„je to buk“, odpovídali.

Přebalování děťátka,
to není zrovna lehké.
Však zvládají to děvčátka,
když je dítě křehké.

Tetování a barevné vlasy,
také výroba vlastního čaje.
To sklízelo kladné ohlasy,
jak nám hlava barvami hraje.

V zahradách nauka o včelařství,
výroba vlastního truhlíku.
Tam bylo to květin království,
v tom krásném velkém skleníku.

Aranžování květin jsme bohužel nestihli,
to nás velmi mrzelo,
abychom ostatní ještě zastihli,
potom bylo veselo.

A na konci ve vědomostním kvízu,
nám to velmi šlo.
Málem jsme tu měli remízu,
ale nakonec nám to vyšlo.

Výhra byla sladká, krásná,
velmi dobrý dort.
Tato akce byla úžasná,
po dortu nás doma čeká sport.

Chroustovice krásný zámek,
skvělá střední.
Výlet plný radovánek,
zážitek to byl nevšední.

KATEGORIE STŘEDNÍ ODBORNÉ ŠKOLY – UČEBNÍ OBORY: KOUZLO MÉHO OBORU

KOUZLO MÉHO OBORU (Štěpán Škůrek – 1. ročník oboru opravář zemědělských strojů SOU opravárenského Králíky)

Jsi blbej, nikam tě nevezmou.
Jo, jo, tohle mi říkala máma, vždycky když jsem přinesl na základce ne zrovna ideální známku. Mně to šlo spíše jedním uchem tam a druhým ven, protože už jsem stejně myslel na to, co budeme s klukama dělat. Tak proč se zatěžovat nějakým učením, když na vesnici je vždycky co provádět.
No jo, ale pak přišel čas rozhodování, kam dál. Gympl? Škrtnuto, trochu soudnosti mám. Nakonec jsem se dal na učňák, protože nabízeli docela dost výhod, které by se snad v budoucnu mohly hodit. Řidičák, svářečák, umět opravovat auta – to byly docela lákadla. Už se totiž těším až budu moct řídit auto. A tady budu mít i traktor a náklaďák.
Tak jsem se tam přihlásil a doufal, že to bude tak, jak slibovali. Aby to nebylo „Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají“.
Nejsem sice tady dlouho, ale školu a dílny samozřejmě už znám, a hlavně už jsem se bavil i se staršíma klukama a vypadá to, že fakt nekecali. Jen těch holek tady není mnoho, ale s tím si budu muset nějak poradit.
Dokonce už znám dost přezdívek učitelů a mistrů, některý jsou docela dobrý a škoda, že je sem nemůžu napsat 🙂
Takže zatím určitě převládá optimizmus a dokonce si někdy říkám, že jsem měl docela kliku v tom, že „jsem blbej a nikam mě nevezmou“.

KATEGORIE STŘEDNÍ ODBORNÉ ŠKOLY – MATURITNÍ OBORY: KOUZLO MÉHO OBORU

KOUZLO MÉHO OBORU (Filip Martínek – 3. ročník oboru mechanik elektrotechnik, plastikář SOŠ a SOU Lanškroun)

Jednoho temného dne se mladík rozhodne,
Že se někam pohne.
Hledá a hledá, až spát mu to nedá,
Najde si obor, který mu do oka padne
a postupem doufá, že nikam nepropadne.
Lidé jsou zde milí, však vzápětí padnou do rukou hnidy.
Do sešitu kreslí pohlednice
a učení mu je u zadnice.
Radši by se viděl na pódiu,
než aby do konce života opravoval starou mašinu.
Učení…cha, co to je,
jsem snad nějaké batole?
Napětí a proudy, výkony a děliče…
nejsem přece debil, první pětka, no do p…e!
Všichni jsme v krizi, pořád samý protokol,
to radši prodám ledvinu,
než dělat tuhle kravinu.
Do bot teče stále a učení vázne.
Odpory na papíře i v hlavě,
budou moje výsledky někdy kladné?
Tak začínám se učit,
je to jak sám sebe mučit.
Je mi z toho špatně, jak mistr křičí zdatně.
Pomalu začínám chápat,
že v hodinách se nemá chrápat.
Píšu a píšu, mluvím a mluvím…
no páni, já snad něco umím!
Učení se stává tancem,
domů se vracím s plným rancem.
Konec se blíží a my víme,
že to bude těžší nežli dříve.
Zde jsme začali a zde skončíme,
Odpory nejsou problém,
přesto děliče stále neumíme.
S úsměvem na rtech se vracíme ze školy
a stále věříme, že další den je bez pohromy.
Maturita za rohem a díky našim učitelům
i předsedovi a všem to předvedem.
Bereme to s humorem…už teď víme, že zedníci nebudem.