Výprava ze středočeských Žiželic se na TECHNOhrátkách ve Chvaleticích cítila jako doma

Dvě školy ve dvou krajích, které ale dělí pouze několikakilometrová vzdálenost. To je důvod, proč řada žáků ze Základní školy T. G. Masaryka ve středočeských Žiželicích míří po skončení povinné devítileté docházky do Středního odborného učiliště zemědělského Chvaletice v Pardubickém kraji. Podle slov třídního učitele osmé třídy Bořivoje Lamicha má většina jeho žáků silně zakotvený vztah k venkovu, přírodě a půdě.

Ve Chvaleticích už studuje několik žáků ze Žiželic. Jde tedy o jednu z typických škol, kam vaši žáci míří?
Pro naši školu je typické, že tam nepřevažují žáci, kteří by měli výrazně vynikající studijní výsledky, ale spíš je u nás dost dětí, které mají vztah k přírodě a zemědělství. V mé třídě má víc než polovina kluků doma hospodářství, rodiče chovají dobytek, mají pole a dílny, takže jsou odmalička zvyklí se do práce zapojovat. Vyrůstají tak vlastně na polích mezi traktory.

Jak tomu je v případě dívek – táhne je také technika?
Hodně děvčat je z rodin, kde jsou otcové například myslivci, takže také tíhnou k přírodě. Třeba tak nepůjdou na technicky zaměřenou zemědělku, ale mají zájem o jiné obory podobného ražení. Láká je třeba veterina a příbuzné obory, kde mají možnost pracovat se zvířaty.

Jak se líbilo na chvaletických TECHNOhrátkám dětem, které jste doprovázel?
Naši osmáci se na TECHNOhrátky přijeli podívat už druhý rok po sobě a moc se na akci těšili. Práce, kterou si tady mohly osahat, je nesmírně baví. Dokonce se předháněli, kdo bude soutěžit, byli skutečně nadšení. Já jsem byl s jejich prací velice spokojený, šlo jim to hezky od ruky. Zároveň bylo pěkné, že jsme na TECHNOhrátkách potkali tři žáky, kteří původně pocházejí od nás ze Žiželic, a v současnosti studují na chvaletickém učilišti. Když je naši žáci viděli na pracovištích, jak ukazují ostatním, co se už stačili naučit, tak to pro ně zase byla velká motivace. Od dětí jsem slyšel samé vstřícné ohlasy, moc by do Chvaletic jednou chtěly chodit.