Žáci OA a VOŠE Svitavy 7. 11. 2017 v táboře Vojna u Příbrami

Příběhy bezpráví – příběhy vzdoru

Tématem letošního ročníku projektu Příběhy bezpráví (organizovaného společností Člověk v tísni) byly příběhy vzdoru, příběhy lidí, kteří se různým způsobem postavili komunistickému režimu. My jsme si vybrali ke zhlédnutí film o Zině Freundové – jedné ze signatářek Charty 77, kterou vyšetřovací praktiky StB (přepadení, zmlácení, ponižování, výslechy…) v rámci akce Asanace donutily k emigraci do Anglie – s pasem pouze na cestu tam. Pozvání na besedu k nám do školy přijal i P. Ing. Josef Kopecký, SDB, aby se podělil se studenty o zkušenosti své a svých blízkých. 7. 11. 2017, tedy 100 let od Říjnové revoluce v Rusku, jsme pak navštívili komunistický koncentrační tábor Vojna u Příbrami, jediný zachovaný tábor z dob komunismu v Evropě, a čestné pohřebiště politických vězňů v Praze-Ďáblicích. Jaké jsou dojmy našich studentů? Alespoň dva úryvky z jejich prací za všechny:

Zina Freundová – žena, jejíž příběh by měl znát každý. A nejen, že by ho měl znát, hlavně by se nad ním měl zamyslet. A o to bych se chtěla pokusit i já. Všechny příběhy, které se týkají nevinných lidí, kteří byli za třeba i smyšlenou věc trestáni, se mě velmi dotkly. A opravdu mě donutila přemýšlet nad tím, co se vlastně může stát, když lidé nebudou přemýšlet nad tím, koho volit.  Mohlo by se něco takového stát znovu?….(Veronika Vostřelová, 4. A)

Jak je možné ublížit člověku takovým způsobem jen kvůli majetku a víře? Proč ani vlastní rodina spolu nedržela? Jak mohl Čech Čechovi takhle ubližovat? Jak je možné dostat takto vysoký trest jen kvůli majetku? Mohl bych napsat daleko více otázek. Obdivuji všechny, kteří dokázali vydržet tyto nelidské tresty. A můj největší obdiv mají za to, že dokázali i přesto všechno odpustit. Neodpustili režimu, ale lidem v něm. … (Daniel Šána, 4. A)