Ze Svitav až k nultému poledníku

Letošní první adventní neděle byla pro vybrané žáky a čtyři učitele Střední zdravotnické školy ve Svitavách ve znamení dlouhé cesty za výukou anglického jazyka a krásami jihovýchodní Anglie. Cesta byla dlouhá a znepříjemňoval ji silný vítr, který se po stovky kilometrů opíral do našeho autobusu a také rozhoupal trajekt přes kanál La Manche. Po dlouhých hodinách strávených na sedadlech mnozí z nás zakusili tzv. „krizi polohy“ a při plavbě trajektem si někteří na vlastní kůži prožili mořskou nemoc. Nic z toho nám ale nezabránilo těšit se na nové zážitky a zkušenosti a v neposlední řadě na jedinečnou příležitost otestovat si nabyté znalosti anglického jazyka.

Náš první den v Anglii jsme strávili v královském Londýně, přesněji ve čtvrti zvané City, která je významným finančním centrem Velké Británie a je místem, kde na vcelku malé ploše vyrostlo za posledních pár let několik pozoruhodných mrakodrapů. Nejdříve jsme se prošli kolem mistrovského díla architekta Christophera Wrena – Katedrály sv. Pavla a její velkolepost jsme si vychutnali také z visutého ocelového mostu Millenium Bridge, který je určen pouze pro pěší. Zastavili jsme se také u památníku zvaného Monument stojícího nedaleko ulice Pudding Lane, kde roku 1666 vypukl Velký požár Londýna. Tato stavba je opět dílem sira Christophera Wrena, který se podílel na znovubudování ohněm poničeného města. Cestou k asi nejkrásnějšímu londýnskému mostu Tower Bridge jsme míjeli sedmatřicetipatrový mrakodrap lidově zvaný Walkie Talkie. Tento 160 metrů vysoký mrakodrap navržený uruguayským architektem Rafaelem Viňolou se „pyšní“ atributem nejošklivější budova Londýna a svým tvarem připomíná prehistorický mobilní telefon.

Naším hlavním cílem byl ale již zmíněný Tower Bridge, nejfotogeničtější a nezajímavější most královského města. Autoři tohoto architektonického skvostu Horace Jones a John Wilfe-Barry most navrhli důmyslným způsobem tak, aby umožnil lodní dopravu po řece Temži, a tak mají návštěvníci Londýna možnost být svědky toho, jak se při průjezdu větších lodí zvedají jeho mostovky. My to štěstí neměli, zato jsme si ale vychutnali speciální prohlídku mostu „zevnitř“. Minulý rok se totiž pro veřejnost otevřely v obou výškových lávkách ve výšce 42 metrů nad Temží prosklené vyhlídkové plošiny a nám se tak nabídl zcela výjimečný pohled shora na ruch na tomto krásném mostu a na řeku Temži. Zážitek to byl vskutku jedinečný a na své si přišli nejen milovníci adrenalinových chvilek. Z lávek mostu bylo také možné vidět ty nejznámější mrakodrapy Londýna jako na dlani, a to již zmíněný Walkie Talkie, Gherkin neboli „Okurku̕“ architekta Normana Fostera a nejvyšší londýnskou dominantu Shard, tedy „Střep“, jehož autorem je další věhlasný architekt, Ital Renzo Piano. Je pozoruhodné, jak tyto moderní stavby nenásilně doplňují historický ráz města. Po zevrubné prohlídce mostu, který nám všem učaroval, jsme poobědvali v londýnské City Hall, tedy radnici, ale to až poté, co jsme u vchodu prošli bezpečnostními rámy a prokázali se jako „neškodní“ návštěvníci. Po chvilce odpočinku jsme nastoupili na jednu z lodí a po proudu řeky jsme dopluli do čtvrti Greenwich. Po prohlídce námořního muzea National Maritime Museum jsme příjemnou procházkou došli k nultému poledníku. Mezitím se již ale setmělo, a tak jsme den zakončili velmi romanticky, a to pohledem na osvětlené královské město.

Unaveni po náročné cestě a náročném dni jsme se přemístili do přímořského městečka Lancing v hrabství West Sussex, kde již na nás čekaly naše adoptivní rodiny. Pro mnohé žáky byl pobyt v anglických rodinách novou zkušeností, která jim umožnila vyzkoušet si své jazykové dovednosti v každodenních situacích a porovnat zvyky a kulturu Anglie se zvyky a kulturou naší rodné země.

Den druhý žáci zahájili dopolední výukou anglického jazyka v městečku Worthing. Návštěva jazykového kurzu byla důležitou součástí našeho výletu do Anglie a žáci měli jedinečnou možnost pracovat ve školních lavicích s rodilými mluvčími. Po třech hodinách konverzace a gramatické průpravy jsme všichni společně odcestovali do hrabství Kent, abychom strávili předvánočně naladěné odpoledne v Leed’s Castle. Tento hrad z 12. století je považován za nejkrásnější hrad v Anglii. Je zasazen v půvabné krajině, obklopen vodním příkopem a rozlehlými zahradami s bludištěm a přívlastky jako „nejpohádkovější“ či „nejkouzelnější“, které se k hradu pojí, nejsou ani trochu přehnané. Při prohlídce hradu jsme byli okouzleni nejen duchem dějin, který byl všudypřítomný, ale také atmosférou přicházejících Vánoc. Originálně nazdobené vánoční stromky na nás totiž číhaly téměř na každém kroku. Prohlídku areálu hradu jsme završili procházkou v přilehlém bludišti. Najít cestu ven z tohoto labyrintu se ovšem pro některé z nás ukázalo býti doslova oříškem. Naštěstí jsme ale narazili na „kouzelného dědečka,“ místního průvodce, který nám při těchto večerních útrapách podal pomocnou ruku.

Třetí den jsme začali krátkou prohlídkou historického městečka Chichester a návštěvou muzea pod širým nebem Weald&Downland Open Air Museum nedaleko Chichesteru. Tento skanzen je součástí národního parku South Downs a zahrnuje několik zachovalých historických budov pocházejících z jihovýchodní Anglie. Všechny tyto budovy byly zachráněny před demolicí a přestěhovány do zdejšího muzea. Měli jsme jedinečnou příležitost vidět obytné domy, stodoly, vodní mlýn, tržiště i školu, tedy spíše školičku z 19. století, ve které jsme v podobě destiček na psaní spatřili předchůdce dnešních tabletů. Odpoledne se již naši žáci těšili na návrat do své dočasné anglické školy, kde rozvíjeli své jazykové dovednosti.

Čtvrtý den byl dnem s velkým D. Dopoledne žáci zakončili výuku anglického jazyka a hrdě si za svoji snahu a píli převzali certifikáty, které jim budou památkou na dny, kdy do školy chodili rádi 🙂 Hned po této slavnostní chvíli jsme se vydali na cestu do pohádky, ráje, zkrátka do světa, kde se pro nás zastavil čas: Seven Sisters. Součást národního parku South Downs, hrabství East Sussex. Nekončící zelené koberce trávy, žlutá vřesoviště, bílé křídové útesy, ohlušující hukot moře. Nepopsatelná krása. Celé odpoledne jsme strávili procházkou touto divokou krajinou, kochali se výhledy na rozbouřené moře a zelené pláně, opírali se o silný vítr a on do nás, a ačkoliv obloha byla zatažená, nic z krásy tohoto kraje neubrala. Při západu slunce se obloha zbarvila do žluto-růžova a dokreslila celý tento zážitek. Atmosféru tohoto odpoledne umocnily chvíle strávené na pláži pod křídovými útesy, které jsme si prohlédli pěkně zblízka a nechali se ohromit živelnou sílou moře a velkými vlnami. Plni dojmů jsme putovali zpět do rodin, odpočnout si před posledním dnem našeho putování po Anglii a předlouhou cestou zpět do naší vlasti.

Poslední den nás provázelo slunce a blankytně modrá obloha. Návštěvu Brightonu jsme započali na pobřeží u moře. Tam jsme si pořídili možná nejkrásnější suvenýry z tohoto lázeňského městečka – mušle, škeble, sépiové kosti (jako krmivo pro papoušky) a kamínky a oblázky všech tvarů a barev. Z pláže jsme odcházeli neradi a v oddělených skupinkách, tak moc se nám odtamtud nechtělo. Nakonec jsme se ale všichni sešli u bývalého královského paláce. Royal Pavilion byl vybudován v 18. století jako letní rezidence Prince z Walesu, pozdějšího krále Jiřího IV. Zvenčí připomíná palác z pohádek Tisíce a jedné noci, zevnitř doslova uchvátí svojí extravagantností a nevšedností. Interiér paláce s množstvím čínských doplňků je důkazem toho, jak si jeho tehdejší vlastník dokázal užívat života. Z paláce jsme přešli na místo naší poslední prohlídky, a to do Sea Life Centre. V podmořském centru jsme se seznámili s mořskými tvory žijícími v britských vodách. Nechyběl žralok, trnucha (rejnok s jedovatým bodcem na ocase), želva či chobotnice. Zbytek odpoledne jsme strávili odpočinkem v kavárnách čí restauracích a procházkou úzkými uličkami, které jsou známé jako Lanes. Někteří z nás nezapomněli ochutnat místní specialitu Fish&Chips. Brighton je tímto národním pokrmem přímo vyhlášený, jelikož se v místních restauracích podávají ryby vylovené v tamních vodách. Nutno říci, že jsme si skutečně pochutnali. Příjemně unaveni jsme nasedli do autobusu a vydali se ke kanálu La Manche, abychom se nalodili na trajekt a opustili ostrov. Říká se, že zážitek nemusí být krásný, hlavně když je silný. Tato slova dobře vystihují naši plavbu trajektem zpět na evropskou pevninu. Vítr byl tak silný a vlny tak velké, že bylo téměř nemožné jít po palubě rovně a tak jsme se nakonec sami sobě museli smát, že vypadáme jako skuteční námořníci.

Před cestou do Anglie jsme byli všichni plni očekávání nových a nevšedních zážitků a všechna tato naše očekávání se splnila. Žáci ostrov opouštěli s dobrým pocitem, že se měsíce a roky tvrdé práce v hodinách anglického jazyka zúročily při jejich setkání s rodilými mluvčími nejen v hostitelských rodinách, ale i v běžných situacích. Poznali jsme několik krásných míst, která se otiskla do naší paměti, a zažili jsme okamžiky, na které jen tak nezapomeneme. Po celou dobu našeho cestování nás provázela milá paní průvodkyně, které patří velký dík za hladký průběh celého výletu. Za zprostředkování zájezdu velmi děkujeme cestovní kanceláři Boca z Pardubic.

Kamila Mlatečková