Hejtman: Školy umí zavírat každý. V Žamberku jsme dali oboru smysl

Rozhovor s hejtmanem Pardubického kraje Martinem Netolickým po návštěvě Bühler CZ Žamberk, kam na praktickou výuku nastoupili učni nového oboru Obráběč kovů.

Pane hejtmane, rok příprav utekl jako voda a „je tady dítě, které začalo chodit do školy.“ Tím dítětem je první reálná spolupráce školy a firmy v oblasti technického vzdělávání. Co tomu říkáte po té, co jste si prošel firmu Bühler CZ, kde se v tréninkovém centru nově učí praxi 10 žáků Střední školy obchodu, řemesel a služeb?
„Pracoviště mě překvapují především svojí čistotou. Vidíte, že tady jsou špičkové technologie, které jsou zaměřeny nejen na výkon, ale také na životní prostředí v širším smyslu slova, tedy i ve vztahu k zaměstnancům. A to je obrovské plus. Musím konstatovat, že je to čistý provoz, že učni během svého působení budou motivováni k tomu, aby mohli pracovat v reálné firmě, třeba právě v Bühleru.“

V čem je spolupráce školy a firmy Bühler jiná? Spousta firem říká: „To my už dávno děláme, k nám učni už dávno chodí…“
„V žádném případě není shodná. Jestli někde hovoříme o duálním systému, tak ten se rodí právě v Žamberku. V řadě případů v Pardubickém kraji jsou to spíše prvky duálního systému. Tady se nám jeví, že se propojení teorie s praxí pod jednou střechou blížíme nejvíce, a to především díky tomu, že vlastník firmy je z německy mluvících zemí, kde je pochopení pro takovýto systém výuky zcela nejbližší.“

Co tedy mají udělat tam, kde budou inspirování tímto příkladem? Mají začít u firmy, u školy, nebo na Pardubickém kraji?
„Je to o spolupráci tohoto trojúhelníku a já bych z něj udělal čtverec – přidal bych přístup rodiny uchazeče o studium. Protože kraj, jako zřizovatel, stejně, jako škola sama, sám nic nezmůže. Proto je nezbytné, aby uchazeč o studium projevil zájem o obor a myslel vážně, že jej chce vystudovat a pak tu práci dělat. V té chvíli má jasnou motivaci k tomu, aby byl pokud možno dobrý.

Zaznamenal jste tu motivaci při praktickém vedení žáků?
„Mně se tu právě líbí například to, co jsme dnes debatovali v rámci odborné výuky. Veškeré výrobky, na kterých již od samého prvního ročníku pracují, nejsou vyřazeny; jsou poskytnuty buď zákazníkovi, nebo je sama společnost potřebuje pro svoji výrobu. To znamená, že student od prvního momentu ví, že nevytváří nesmysl, věc, která skončí v odpadu. Ale naopak, že je to věc, která bude fungovat, má smysl. A o to víc se také snaží, aby byl výstup dobrý.“

Podněcuje teď kraj teď podobné aktivity i v jiných místech? Rýsují se někde podobné aktivity?
„Přístup je takový, že zavírat školy umí každý. A to i ty školy, které mají málo žáků. Je obrovskou výzvou, úkolem, školy, byť s úbytkem žáků, „otočit“ z hlediska zájmů uchazečů, tzn. především předat jim náplň, směr a vizi, aby se naopak mohly stát plnohodnotnými školami a v rámci vzdělávacího procesu vychovávat nové absolventy. Je to zcela opačný trend z minulosti, protože školy se naopak zavíraly pro nedostatek studentů. Tady nám vzniká něco nového a dáváme školám naopak podle mého názoru náplň, ať je to tím intenzivním kontaktem s firmami, nebo také částečně investicemi, které jsme připraveni činit. Musíme si ale zvyknout na to, že ve všech školách nemohou být všechny technologie, zkrátka proto, že v současné době je rozvoj technologií tak enormní, že zdaleka nemůžeme konkurovat rozvoji firem. Proto vítám, že Bühleru CZ jsou připraveni své potenciální zaměstnance a potenciální zaměstnance dalších firem v okolí pomáhat vzdělávat už v průběhu studia ve škole.“

Co byste popřál prvním studentům oboru Obráběč kovů v Žamberku?
„Jednoznačně bych jim popřál, aby je práce bavila, aby v ní viděli smysl, a když v ní vidí smysl, tak u ní podle mého názoru zůstanou.“

Připravila Zdenka Hanyšová Celá