Když má dítě sklon k technice, nechte jej osahat si řemeslo a najít si svou vlastní cestu

Tréninkové centrum firmy Bühler CZ Žamberk pracuje už tři roky. Stejnou dobu je jeho vedoucím Ing. Stanislav Hudák. Od září má na starosti praktickou výuku učňů, kteří nastoupili do učebního oboru Obráběč kovů. Firma Bühler tento obor pomáhá zavádět a dotýká se jí především tím, že praktický týden se budou učni učit přímo v tomto tréninkovém centru.

Stanislava Hudáka jsme se zeptali: Jakou proměnu tréninkovému centru to přineslo?
„Tréninkové centrum úplně změnilo svoji podstatu, protože zpočátku sloužilo pouze k zapracování nových pracovníků. Dnes je jeho hlavním úkolem rozjet nový systém, který by managementu firmy hodně pomohl v rozvoji ekonomiky firmy. To znamená, „vyučíme“ velmi kvalifikované pracovníky.“
Není tajemstvím, že jste – stejně jaké jiné firmy – stále méně spokojeni s úrovní pracovníků, kteří k vám přicházejí po vyučení.
„Ano, také my jsme při zapracovávání vyučených mladých lidí, kteří k nám přicházeli z jiných škol, stále častěji zjišťovali, že je musíme učit více a více. Že s tím, s čím přicházejí, nemohou v praktickém životě moderní firmy vystačit.“
Co jim chybí především?
„Základní všeobecné předpoklady; jsou slabí v matematice – například často nechápou, jak se prakticky použijí procenta, neznají malou násobilku. Mají také úzkou slovní zásobu, což jim brání dobře popsat, co je třeba. Mají minimální jazykové znalosti němčiny a angličtiny. Pokud jde o odborné znalosti, tak neumí číst výkresy, mají nedostatky v odborné přípravě po stránce nejmodernějších strojů a měřidel, protože s nimi zcela logicky na žádné škole nepřijdou do kontaktu. To vše je u nás po nástupu učíme.“
Užší propojení škol a firem obecně se tedy nabízí. Učni se ale přece chodí do výrobních podniků učit…
„Chodí, ale velmi málo a málo intenzivně. Aby to bylo dostatečné, musely by firmy garantovat zodpovědnost za to, že je skutečně naučí, co učni potřebují. Někdy je však zaměstnávají činnostmi, které mladé lidi neposunují dopředu. Nemohou je pustit ke skutečné práci, učni nemají motivaci, protože se nepodílejí na vtisknutí své hodnoty do výrobku….“
Učni nového oboru Obráběč kovů, kteří se od září začnou prakticky učit právě u vás, dostanou víc?
„Mnohem víc. Nedá se to ani porovnat. Až ukončí tuto školu, a pokud budou mít zájem o obor a ten je chytí, budou po odborné stránce na větší výši, než kdyby prošli „jen“ učilištěm. V první řadě je potřeba vést je tak, aby se naučili chovat tím způsobem, že firma je „jejich“. Získají orientaci, jak takto skutečná firma pracuje, zabrousí do její ekonomiky, aby si uměli dát věci do souvislostí. Kromě odborných dovedností získají praktické návyky v oblasti pracovní disciplíny. Prostě chceme, aby si začali zvykat na skutečný systém, který jim bude užitečný, až po vyučení nastoupí do zaměstnání. Může to být k nám, může to být jinam. Záleží na jejich rozhodnutí.“
Kdo vlastně celý projekt Obráběč kovů odstartoval?
„Střední škola obchodu, řemesel a služeb Žamberk, která se už velice úspěšně zabývá výukou truhlářů a instalatérů. A paní ředitelka Zuzana Pecháčková, vědoma si toho, že na trhu pracovních sil v regionu chybí obráběči kovů. Zjistila, co v přípravě pracovníků do výroby umíme a navrhla odbornosti školy a firmy propojit. Obor podpořil Pardubický kraj, který jej vnímá jako důležitý projekt ve směru takzvaného duálního vzdělávání, ministerstvo jej zařadilo do systému vzdělávání. A na popis dalších peripetií, které se pojí se „zhmotněním“ myšlenky asi v tomto rozhovoru není dost prostoru…“
Dobře, vraťme se k učňům. Jak bude vypadat jejich pracovní den? Přece jen patnáctileté mladé lidi jste tu ještě neměli….
„První den se s nimi nejdříve setkáme při nezbytných nástupních školeních v bezpečnosti práce a dodržování nezbytných pravidel. Jejich bezpečnost je pro nás stejně, jako bezpečí všech našich spolupracovníků, na prvním místě. Dostanou „montérky“ – slušivý pracovní oděv v podobě tyrkysového trička a kšiltovky, abychom je my i naši spolupracovníci z dálky poznali.
Pak je seznámíme s naším tréninkovým centrem a celým prostředím firmy, osobně si ji projdou a ukážeme jim hlavní „koridory“, aby nezabloudili, samozřejmě s ohledem na možnosti, které dává pracovní bezpečnostní řád. A obhlédnou si své pracoviště a přiblížíme jim podobu výuky ve firmě.
Promítneme jim film o firmě, o pravidlech a různých postupech v ní. Seznámíme je se zásadami, které zde dodržujeme, a s hodnotami firmy. Představíme jim náplň celého prvního pracovního týdne a jeho jednotlivé dny – to se bude koneckonců dít každý jejich praktický týden u nás ve firmě. Obědvat budou s našimi zaměstnanci v naší nové jídelně.“
A „rituály“ dalších praktických dnů?
„Místem jejich učení i práce ve firmě bude tedy tréninkové centrum. Program mimo praktickou výuku budou mít se svým učitelem – mistrem odborného výcviku – v malé posluchárně tohoto tréninkového centra, kterou jsme speciálně připravili pro proškolování našich spolupracovníků, nyní bude sloužit i pro naše žáky.
Vždy po obědě bude následovat určité hodnocení celého dne a plány na den následující. Výhodou je, že se budu s jejich praktickým učitelem vídat neustále, budeme si vzájemně předávat informace a zkušenosti s učni – on z praxe a já je budu okamžitě propojovat s teorií.“
Napadá mě, že když tréninkové centrum má název odvozený od slovesa trénovat – budou pořád něco opakovat, dokud to nebudou umět?
„Budou si to zkoušet, opakovat, posunovat se, a budou si přicházet na „své“ cestičky zvládnutí dané dovednosti. Nepůjde o klasické „lití do hlavy“ postupů či postojů.“
Jak budete v kontaktu se školou?
„Naše spolupráce je nová a vynikající. Pro teoretickou výuku oboru Obráběč kovů máme svou vlastní třídu s patřičným technickým vybavením. Budu v ní používat pomůcky, které si těsně před výukou vyzvednu přímo u nás ve výrobě. Využiji schopnosti a dovednosti, které jsem nabral nejen v průběhu své pedagogické praxe učitele, ale především zkušenosti z mého působení v této firmě, takže vše, co se učni budou dozvídat, bude propojeno s praktickou činností.“
Jak se – zatím tento ojedinělý postup výuky učňů přímo firmou a ve firmě – dotknul školního vzdělávacího plánu?
„Samozřejmě respektujeme rámcový vzdělávací program, který jsme společně s vedením školy upravili tak, aby se v maximální možné míře přiblížil realitě. Studenti se nebudou učit věci, o kterých víme, že by je nevyužili ani v jiných firmách. Naopak, posílíme to, o čem bezpečně víme, že využijí v jakékoliv jiné moderní firmě.“
Sáhnou si učni na skutečnou výrobu skutečného produktu?
„Nejprve budou pracovat na výrobcích, na kterých si především vytrénují všechny operace, které musí umět dobře zvládnout. Žádný výrobek nebude na vyhození, ale bude sloužit jak jim, tak jejich starším spolupracovníkům. Později se budou učit na výrobcích, které jsou přímo určeny zákazníkům, a tak to bude ve druhém i ve třetím ročníku.“
Mění se vám náplň tréninkového centra – to už jsme řekli na začátku. Dříve jste doškolovali zaměstnance, nyní se otevíráte školám – nejen těm středním – a rozjíždíte velkou spolupráci v oblasti rozvoje technických dovedností dětí. Jak?
„Ano, jsme už mnohem dál od doby, kdy jsem do Bühleru před třemi lety přišel. Jde nám o vytvoření celého komplexu činností, které budou dětem a mladým ukazovat, co neustále se rozvíjející technika obnáší. Jinými slovy: od mateřských škol, přes základní až po střední budeme přiměřeným způsobem nabízet informace a praktické zkušenosti.

Zdenka Hanyšová Celá