Nezaměstnanost mladých: Samotný Brusel problém nevyřeší, přispět musí i státy

Řešení problému s vysokou nezaměstnaností mladých lidí, který trápí Evropu, nemohou členské státy nechat pouze na EU, ruku k dílu musí přiložit i ony. Bez vzájemné spolupráce to totiž nepůjde, shodují se politici i odborníci, které EurActiv oslovil. Nezaměstnanost mladých lidí je stále noční můrou Evropy. V některých členských státech, zejména na jihu kontinentu, se podle posledních statistik bez práce nachází více než polovina mladých do 24 let. Velký problém způsobuje i to, že řada mladých Evropanů nemůže zaměstnání najít dlouhodobě. Tito lidé ztrácejí cenná léta, v nichž mohli pracovat na své profesní kariéře a dále se rozvíjet. Kvůli pomalému přechodu ze vzdělávacího systému do plnohodnotného zaměstnání v neposlední řadě trpí i jejich osobní život.
Aby se mladí lidé uživili, jsou často nuceni přijímat nejistá zaměstnání na částečný úvazek, pracovní poměry na dobu určitou a mnohdy i práci načerno. Stávají se tak prvními, kdo při výkyvech ekonomického vývoje o zaměstnání přichází.
Ač EU nemá pravomoci zasahovat do politiky zaměstnanosti jednotlivých členských států, její role v boji proti nezaměstnanosti této věkové skupiny není nezanedbatelná. Věnuje se jí i zpráva Evropského účetního dvora.

Pojďme na to společně
Nezaměstnanost mladých lidí v důsledku celoevropské hospodářské krize se v posledních letech stala tak závažným problémem, že bylo zapotřebí, aby se do jeho řešení naplno zapojily i instituce EU. V roce 2011 Evropská komise přijala iniciativu „Příležitosti pro mladé“ a o rok později balíček opatření proti nezaměstnanosti mladých lidí, který má členské státy přimět k tomu, aby aktivně zvyšovaly zaměstnanost v této věkové skupině.
Jeden ze dvou hlavních programů tohoto balíčku je i systém Záruk pro mladé, který má zajistit, aby mladí do 25 let obdrželi do čtyř měsíců po ukončení studia pracovní nabídku. Vlády k tomu mohou vedle národních rozpočtů využívat i finanční prostředky z Evropského sociálního fondu či Iniciativy na podporu nezaměstnanosti mladých.

Českou republiku sice nezaměstnanost mladých pálí méně než jiné členské státy EU, i tak má možnost z Iniciativy na podporu nezaměstnaných mladých získat až 13,6 milionu eur (z celkových 3 miliard eur). Tyto prostředky lze využít v regionech, které trápí vysoké procento mladých lidí bez práce, tedy v Karlovarském a Ústeckém kraji. Peníze, které Česko získá v rámci zmiňované iniciativy, budou zahrnuty do Operačního programu Zaměstnanost, konkrétně do investiční priority 1.5.

„Evropská komise i členské státy se musí snažit bojovat s nezaměstnaností mladých společně. Podpora EU se soustředí především do regionů s vysokou nezaměstnaností mladých, tedy přes 25 %,“ zdůrazňuje česká europoslankyně Martina Dlabajová (ALDE), která ve výboru vystupuje jako stínová zpravodajka zmiňované zprávy.
Členské státy by proto podle české europoslankyně neměly zůstat pozadu a měly by snahy Evropské komise doplňovat vlastní aktivitou.
„Budoucí úspěch iniciativy zaručit nemůžeme, ani u nás, ani v dalších zemích Evropy, to už záleží na přístupu a připravenosti jednotlivých státních programů,“ říká k tomu Dlabajová, podle které je do budoucna nutné lépe odhadovat požadavky pracovního trhu, více využívat příklady dobré praxe z jiných členských států a v neposlední řadě také zvýšit mobilitu pracovníků v rámci zemí EU.

Univerzální lék neexistuje
S tím, že iniciativy institucí EU zdaleka nestačí a že členské státy musí zaměstnanost mladých osob aktivně podporovat, souhlasí i odborník na trh práce a nezaměstnanost z Centra pro ekonomický výzkum a doktorské studium Univerzity Karlovy (CERGE-EI) Filip Pertold. „To, zda budou peníze efektivně využity, záleží především na tom, zda daná země má dobře zorganizovaný samotný systém aktivních politik zaměstnanosti,“ napsal redakci.
V první řadě musí mít podle něj vlády jasnou představu o tom, jaký mají jejich kroky dopad, a také zda programy, na které se vynakládají prostředky, opravdu fungují. Hlavní úloha Evropské komise pak spočívá v tom, že Brusel má po členských státech tyto informace důsledně vyžadovat. „To se však zatím moc neděje, páky jsou asi příliš slabé,“ říká k tomu Pertold.

„Instituce EU můžou situaci maximálně koordinovat, vytvářet tlak na členské země a například podporovat transfer know-how ze zemí, kde to funguje,“ myslí si ředitel mediální společnosti Studenta Media a šéf české pobočky švédské výzkumné společnosti Universum Tomáš Rašner, který zdůrazňuje, že situace v jednotlivých zemích jsou zcela odlišné, a univerzální lék proto neexistuje. „Je potřeba se zaměřit na opravdová jádra problémů v jednotlivých členských státech,“ dodává.
Míra nezaměstnanosti se skutečně v jednotlivých zemích EU liší a rozdíly mohou být v některých případech propastné. Zatímco v prosinci loňského roku dosáhla míra nezaměstnanosti mezi mladými Němci 7,2 %, ve Španělsku se tou dobou vyšplhala na 51,4 %.
„Pokud v postižených státech nebude dostatečné flexibilní pracovní právo, univerzity budou nadále produkovat absolventy bez praxe nebo ve studijním oboru, o který daná ekonomika nemá zájem, situace se bude jen zhoršovat,“ dodává Rašner.
„Soudím, že aktivita musí vycházet jak z EU, tak i ze členských států. Synergie je v tomto ohledu více než žádoucí a jakákoliv direktiva či byrokratický akt práci mladým lidem nezajistí, stejně jako prosté ´nalévání´ peněz,“ napsala redakci česká europoslankyně Michaela Šojdrová (EPP), která problematiku sleduje ve Výboru pro kulturu a vzdělávání (CULT).
Lucie Bednárová