Pakty zaměstnanosti jsou o hledání potenciálu v lidských zdrojích

Rozvoj lidských zdrojů je pro každou společnost, která si hodlá zajistit trvalou udržitelnost a chce být konkurenceschopnou, zcela zásadní. Klíčovým tématem se stává také v jednotlivých krajích České republiky, kde vznikají tzv. Teritoriální pakty zaměstnanosti. Tato společná platforma umožňuje jednotlivým aktérům lépe vzájemně komunikovat, koordinovat své kroky, hledat a nacházet řešení řady problémů a především vystupovat jednotně vůči centrálním institucím – vládě či jednotlivým ministerstvům. V neposlední řadě se může stát cestou k evropským prostředkům určeným na posilování zaměstnanosti v jednotlivých regionech.

Od obecné formulace cílů lze prostřednictvím paktů zaměstnanosti dospět ke zcela konkrétním opatřením, která se navíc budou představitelům samosprávných celků snáze obhajovat před veřejností. V oblasti vzdělávání to může být například podpora technického vzdělávání, posilování významu kariérního poradenství, péče o talenty nebo podpora změny kvalifikace a souvisejícího celoživotního vzdělávání, v oblasti zaměstnanosti pak užší propojování odborné přípravy žáků s praxí, integrace osob s handicapem do pracovního procesu a s tím spojená sociální inkluze či podpora podnikání, podnikavosti a kreativity. Pakty zaměstnanosti si v rámci platformy partnerských a spolupracujících subjektů a expertních skupin kladou za cíl vytvářet nová a udržet stávající pracovní místa, rozvíjet inovační potenciál regionu, ale také zvýšit absorpční kapacitu regionu pro čerpání finančních prostředků v rámci programového období 2014 – 2020.

Vznik paktů zaměstnanosti v České republice vychází z politiky Evropské unie, konkrétně z doporučení OECD „Vídeňské akční prohlášení k partnerstvím“, které bylo přijato v roce 2007. První takovou dohodou v naší zemi se stal před čtyřmi lety Moravskoslezský pakt zaměstnanosti a od té doby byly založeny další – například v Ústeckém, Libereckém, Karlovarském, Jihočeském či Pardubickém kraji. V rámci těchto paktů se formují odborné pracovní skupiny zaměřené na dílčí problematiku, jako jsou například zaměstnanost a s tím spojená observatoř trhu práce, spolupráce škol a zaměstnavatelů, další vzdělávání, sociální inkluze, inovace nebo třeba tzv. Age management.

První fázi vzniku a rozvoje základní funkčnosti paktů financují signatáři a partneři paktů v příslušných krajích. Přístupy k financování z Operačního programu Zaměstnanost, případně z jiných operačních programů, by měly pakty získat až poté, kdy prokáží schopnost naplnit základní požadavky dle společného systémového a metodického rámce. Splnění této podmínky může zajistit akreditace teritoriálního paktu zaměstnanosti, kterou mohou provést pověření hodnotitelé financujících instuitucí, například Ministerstva práce a sociálních věcí.

Podtrženo, sečteno: Teritoriální pakty zaměstnanosti mohou v jednotlivých krajích výrazně ovlivnit tři základní strategické směry – rozvoj zaměstnanosti, další sociální začleňování a ekonomický rozvoj. Do jaké míry se to jejich aktérům podaří, záleží především na lidech, kteří mají dostatek pokory přijmout příklady dobré praxe z jiných regionů Evropy či světa a dostatek kuráže změnit systém tehdy, kde je to zapotřebí. A tak se dostáváme opět k tématu lidských zdrojů.