Proč není inteligence přímo úměrná výši příjmu

Jaký je skutečný vztah mezi inteligencí a kariérním úspěchem? Všichni rodiče si přejí, aby jejich děti byly co nejchytřejší. Aby nosily samé jedničky, vystudovaly pokud možno tu nejprestižnější univerzitu a poté našly dobrou práci, která by jim zajistila takový výdělek, díky kterému budou žít šťastně až do smrti. Jaký je však skutečně vztah mezi inteligencí a kariérním úspěchem? Logicky by mělo platit, že čím lepší je rozumové nadání, tím více by měl dotyčný vydělávat. Je to však pravda jen částečně.

Definic inteligence je mnoho. Od „schopnosti řešit nově vzniklé nebo obtížné situace a učit se ze zkušenosti“ přes „schopnost přizpůsobit se novým okolnostem a adaptivně se chovat v souvislosti se změnou podmínek“ až po “inteligence je to, co měří inteligenční testy”. Vědci se dokonce neshodují ani v tom, zda chápat inteligenci jako celek či zda existuje několik relativně oddělených druhů inteligence a pokud ano, tak kolik potom těch částí vlastně je?

•     analytické myšlení, které se podílí zejména na řešení problémů, s nimiž jsme se v minulosti již setkali,
•     kreativní myšlení, které se uplatňuje při hledání způsobu řešení nových problémů, 
•     praktické myšlení, které souvisí s každodenním životem.

Zatímco jeho kolega Howard Gardner rozlišuje druhů inteligence osm:
(lingvistickou, logicko-matematickou, vizuálně-prostorovou, pohybovou, hudební, interpersonální, intrapersonální a přirozenou). Uvažoval dokonce o devátém typu, tzv. existenciální inteligenci.

Edward Thorndike oproti tomu rozlišuje jen tři základní druhy inteligence:
•     teoretická (abstraktní) inteligence, 
•     praktická (konkrétní) inteligence, 
•     sociální inteligence – schopnost ovládat druhé (její součástí je emoční inteligence). 

Už z výčtu výše uvedených složek je patrné, že některé z nich souvisí více s teoretickou částí našeho života (vzdělání) a jiné s praktickou (pracovní uplatnění, umění poradit si se životem). Schopnost dosahovat vyšších příjmů je záležitost z oblasti praktické aplikace teoretických poznatků, získaných studiem, pozorováním a výchovou. Selhat může jak první část – získávání znalostí, tak druhá – schopnost uplatnit je v praxi. Někteří lidé s velmi dobrou inteligencí nezískají vzdělání odpovídající jejich IQ. Důvody mohou být různé: od finančních, geografických a politických, až po například nadměrnou kritičnost vůči profesorům.

Nemenší význam má i sociální inteligence – schopnost zacházet s emocemi, rozpoznávat je a ovládat je, navazovat kvalitní a dlouhodobé vztahy a spolupracovat s ostatními. Sociální schopnosti mají značný vliv při získávání práce nebo zakázek – schopnost dohodnout se s lidmi, zapůsobit, dobře vycházet v pracovním kolektivu i s nadřízenými, schopnost vytvořit si vhodnou síť kontaktů a známostí a v neposlední řadě schopnost proniknout do tajů organizační struktury podniku nebo organizace, rozlišit kompetence, pochopit psaná i nepsaná pravidla chování v novém kolektivu, odhadnout, co lidé chtějí.
Dalšími faktory, které ovlivňují výši příjmu mohou být například:

Vzdělání
Jsou oblasti s tradičně vyššími platy (IT) a oblasti s platy nižšími (zemědělství). Výjimky samozřejmě existují a není jich málo, avšak nelze pominout fakt, že volba oboru budoucí příjmy značně ovlivňuje.
Struktura oborů i schéma vzdělávání na středních, vyšších a vysokých školách se rychle mění. V poslední dekádě byl položen důraz na zvýšení procenta lidí s vysokoškolským vzděláním, čímž univerzitní titul ztratil svou výjimečnost a nároky vysokoškoláků na „lepší“ místa jsou spíše minulostí. Dalším faktorem, který snižuje zaměstnatelnost a uplatnitelnost absolventů, je nárůst oborů, které nepřipravují přímo ke konkrétnímu povolání. Zatímco do nedávné doby bylo možné studovat převážně jen obory s přímým uplatněním jako například medicína, právo, učitelství, tedy pro povolání, která na pracovním trhu vždy byla a budou třeba, dnes je možné získat titul z mnoha oborů, které tuto výhodu konkrétní profese nemají a proto uplatnění z nich je složitější.

Mimointelektové faktory jako je soustředění, vytrvalost, motivace nebo frustrační tolerance – schopnost nenechat se snadno rozhodit stresujícími událostmi. Ne vždy je také reálná možnost pracovat naplno – u mnoha lidí je profesní růst ovlivněn péčí o malé děti, místem bydliště, zdravotním stavem, nebo péčí o blízké osoby s handicapem či dlouhodobě nemocné.

Zdroj: http://finexpert.e15.cz